Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Velikonoční svátky mi letos přinesly mimo vajec i milé setkání s legendou a klasiky smrtícího žánru slyšící na zvolání „Vomitory!“. Matadoři podladěných kytar letos vyvrhli již osmou plnotučnou fošnu přímo na řeznický špalek a lidi poperte se. Co to paní chtěla, půl kila krvavýho bifteku? Jak je ctěná libost. Zde je Opus Mortis VIII.

Jejich předešlou diskografii neznám, ale tahle deska si získala mé sympatie. Hned od počátku bylo nad slunce jasné, odkud se vlny vlní. Charakter drnčivých kytar a hutná basa odkazuje na přímou linku do Švédska. Mívám období, kdy mě zcela pohltí spíš americká forma deathu v té klasické podobě, jak známe od Kanibalů nebo třeba Immolation. Pak jsou ovšem životní etapy, kdy ten bohapustý maglajz nemůžu vystát a obrátím tvář právě směrem ke Skandinávii. Zdejší tvorba mi připadá propracovanější, kapely si více hrají s rytmem, napasují do toho přiměřeně melodií a zní to božsky jako z chlívku.

Již od úvodních riffů můžu tuhle desku směle zařadit do ohmatané škatulky, kde bude obývat prostor jedna plus nula spolu s Dismember. Znějí jako jiní, znějí tak jak chtějí. Drží se své naučné stezky a nehledí, kde je co nového a trendy. To je sympatické a fandové to jistě ocení. Jakoby znuděné kytary bručí jako krávy, brutalizující basa tvrdí muziku, jak se říká, ale mnohdy už není co tvrdit. Bicí jest kulometem chrlícím tu dávku, tam kulku po kulce. Dobré. Ani k blití nemám výtek, to hrdlo je klasická žumpa, u které si uvědomělí budou vrnět blahem. V několika skladbách se mihne jako vosa kytarová linka, která hutnou strojírnu oživý a vytvoří jasné poznávací znamení, jakési stigma. Přiznám se, že u deathových kapel mám hodně často problém rozlišit jednotlivé songy, natož je zařadit na správné album. Tyhle věci spíš volím jako milé pozadí k různým domácím činnostem nebo čtení časáků. I na toaletě se u toho dobře sedí. Na Opus Mortis VIII bych jich pár jasně identifikoval.

Hodně se mi líbí obálka. Motiv vojáků na bojišti, jak hrají na klasické nástroje, hotový kvartet, to je paráda. Působí to stísněně a když jsem se potom mrknul z okna na kvetoucí šeříky, úleva byla značná. Na posledních třech deskách dosahovaly obálky celkově značných kvalit. Kompozice, nápad a zpracování, to vše je odlišuje od ostatních a fádních jatek.