Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruachan - Blood on the Black Robe

CruachanBlood on the Black Robe

Lyriel5.12.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Black ve spojení s keltskou mytologií v podaní irských Cruachan.

Irští Cruachan pro mě představují jakousi magickou skupinu, která spojuje legendy, mytologii a keltskou muziku s blackem. Byť jejich současná hudba je spíše melodická a neobsahuje tolik blackmetalových prvků, stále zní celkem slušně.

 

Jejich poslední nahrávkou je album "Blood On The Black Robe", které začíná pro mě zcela samozřejmě výpravným intrem. Už zpracování obalu k podobným výletům doslova vybízí. Plna očekávání prahnu po válečné poezii nebo epickém vyprávění. "To War", v instrumentálním podání, je kvalitní přípravou pro vyprávění legend o invazi Vikingů do Irska a nejen o tom. Celkově mě po této necelé minutě svrbí ouška nedočkavostí po něčem nečekaně překvapivém. Intro je perfektní i beze slov a jistá imprese, která se mi line v pozadí, se mi líbí. V druhé skladbě "I am Warrior", jenž je uvozena bodhránem, hlas i text dokonale navazují na intro – ticho před bouří a najednou jsou tu, nepřátelé. Housle dodávají této chvíli rytmický nádech.

 

S výpravnou "The Column"  nám Cruachan zabrousili melodicky do metalu, textově spíše do keltských legend. Tady je znát ono spojení dvou neuvěřitelných živlů, které se tak dokonale prolínají.  Opakováním veršů je skladba nejen delší, což je mi momentálně úplně jedno, ale také důraznější, a to mi na válečnou tématiku sedí. Opět nechybí melodický přechod, který zde jistí housle a flétna. "The Kingdom Gone", bez žádného úvodu do příběhu, pro mě byla tak trochu šokující. Mám raději, když si kapela z počátku se svým posluchačem hraje, napíná ho a pak teprve vsune do jeho duše peklo, pokud má tedy nějaké nastat. Tady se z něho spíše hrabu. Klid na duši mi přinesla až "An Bean Sidhe", uklidňující a relaxační zároveň. Vtáhla mě na vrcholky samotného Irska s pohledem na nádherné pobřeží, leč boji zkrvavené. Hlas Karen Gilligan je úžasný. Jen škoda, že už s nimi nezpívá a song se neoddal celý jejímu hlasu; byla by to příjemná změna. Každopádně "An Bean Sidhe" je pro mě na albu asi nejlepší.

 

 

 

Následuje titulní skladba - "Blood On The Black Robe". Začátek zahraný na akustiku působí na mé city pozitivně a jakási předtucha, že se skladba bude odvíjet ve stejném duchu až do konce, je rozmetána příjemnou vsuvkou v podání Karen Gilligan. Tentokrát se z jejích úst nelinou příliš jemné tóny, ale na druhou stranu tenhle projev k písni i textu pasuje výborně a následné napojení Keytha Faye je parádní. Jako souznění mezi Jin a Jang. "Primeval Odium" je tak trošku vlastenecký výkřik. Cítím v tom vzpouru s vlastními pocity a jistou zádumčivost. Působí na mě dost melancholicky, ostatně samotný text mluví za vše.  S "The Voyage Of Bran" přivanul opět hlas Karen, ze kterého jsem opětovně unesena, ale z předchozích řádků je to jistě evidentní. Ten historický nádech mě na tom zkrátka fascinuje.

 

Snad největším negativem na albu je pro mě další komerční tah, kterým je "Brian Boru´s March". Tohle rozhodně není jejich vlastní tvorba! Ačkoliv se to nezdá, až na drobnou změnu melodie se jedná o kopii, jejíž originál (podle mého názoru) probudila k životu irská kapela The Chieftains, a to ve svém druhém albu v roce 1969. U "Pagan Hate"  postrádám rampu pro nájezd zpěvákova hlasu, a to pořádnou! Byť je skladba oproti "The Kingdom Gone" lepší, i tak se nejedná o žádnou extratřídu.

 

Závěr si osvojila "The Nine Year War". Tady mají housle s bodhránem dost osobité kouzlo, jako bych se vrátila na začátek alba, a to po dokončení recenze nejspíš i udělám.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Milan "Bhut" Snopek / 5.12.12 10:29odpovědět

Moc pěkná recenze, chválím ;) Jinak k albu: líbí se mi jejich návrat k trošku divočejší hudbě. Recenzi na tuhle desku jsem chtěl napsat už kdysi na Innu, protože to album si to prostě zasluhuje. Folk-lore to sice není, ale i tak jsem si ji velice oblíbil.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky