Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruadalach - Lead - Not Follow

CruadalachLead - Not Follow

Bhut16.11.2011
Zdroj: promo mp3 (128 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Cruadalach nám po nedlouhé době dávají další materiál z jejich lesní dílny. Poněkud těžkopádně se vstřebává, ale ve výsledku se ukazuje v krásných barvách. Klan si tak může na kmen stromu vyrýt vcelku zásadní zářez označující počátek dlouhohrajících alb své éry.

Vcelku rychle vydává náš klan Cruadalach svá díla. Dnes nám předkládají své debutové album Lead – Not Follow. V podstatě by se dalo hovořit o již druhém albu, ale oficiální označení hovoří jinak. Pro malou rekapitulaci má klan na svědomí jedno demo V rytmu staré krve a EP Agni. Ponořme se nyní hlouběji do lesů, abychom poodhalili stříbrný kotouč Lead – Not Follow

Zvěsti poslů o chystaném pagancoreu byli pravdivé. Však co si pod tímto ošemetným pojmem vybavit? Nic zlého, nic extrémního, nic degradujícího. Tento pojem však lze použít jen v jistých pasážích. Alespoň já bych to tak cítil. Z celkového pohledu se Cruadalach stále drží svého kopyta, které ovšem lehce pozměňují, přikrášlují a vyvíjí. Nelze proto hovořit o pagancoreu v rámci celého alba. Ano, rychlejší hraní a drsnější zpěv se dostavuje, ale v míře nepřevyšující ostatní žánry odrážející se v hudbě. Cruadalach staví na pevnosti skladeb a v nich použitých motivech. Nuda se tedy jen tak nedostaví, ale na druhou stranu pozor. Musel jsem toto dílo celkem déle vstřebávat, než se po prvním poslechu pouštět do unáhlených závěrů. Ne že bych tím chtěl říci, že mě hned nudilo, ale nebylo (alespoň pro mne) jednoduché udržet pozornost. V současnosti se již na situaci dívám trochu z jiného úhlu a myslím si, že z lepšího, správnějšího.

Ještě než se pustím do pitvání tónů, zmíním se v krátkosti o obalu desky. Tentokrát se mi tento výjev velice zamlouvá. Stylově animovaná vyjící ovce na úpatí prastarého stromu. V pozadí je pak bílý měsíc a hluboký les. Pěkné zátiší úměrně korespondující s obsahem desky. Hlavním motivem však zůstává zvláštní zakroucení větví, vlny a jakýchsi výhonků z loga kapely. Tento jev pak evokuje pohanské symboly, což není nic zavádějícího. I samotný booklet má líbivý, přijatelný vzhled. Obrázky jsou to tedy pěkné a nevyzařují kýčovitostí. No a co hudba? Částečně jsem ji naznačil již výše. Nyní bych snad jen přisadil několik drobností. Nevím, zda-li je to jen můj pocit, ale místy mám dojem, že se hudba přiblížila tuzemským Silent Stream Of Godless Elegy. Jisté nálady mi přišly vskutku totožné. Nicméně Cruadalach stále překypují větší energií a dravostí. Tento klan nám má ještě hodně co říci.

 

Úvod do celého počinu tvoří takové intro pojmenované Dubh. V rychlé návaznosti pak pokračuje skladbou Rage Starts Here. Hned v třetí věci Nezlomní se setkáváme s velice pěknou písní, už jen díky českému textu. Krásná atmosféra a povedené melodie, parádní kus. Vzápětí přichází další vydařená pecka Living With Pride s chytlavými vokály. Jako mezník a jakási mezihra, či intermezzo pak působí song Blejanje na Mjesec. Celý je halen do jakéhosi středověkého kabátu, takovou skladbu uslyšíte spíše na nějakém hradě nebo dobové slavnosti. Velice příjemná záležitost. Přes lehce tvrdší Signal Fires a živou, skočnou Cruadalach se dostáváme k další česky zpívané Morrigan. Pomalejší píseň s nádhernými vokálními pasážemi. V takovém lehkém heavy oparu se pak pohybuje devátá For My Bleeding Friends, po níž následuje chytlavá a povzbuzující Hear Our Voices!. Jako pohlazení a slib, „že se vrátí“ vyzařuje poslední The Promise. Když nad tím teď přemýšlím, tak to vlastně slib je. Pomalá loučivá balada utvářející hezkou tečku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky