Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruadalach - V Rytmu Staré Krve (demo)

CruadalachV Rytmu Staré Krve (demo)

Bhut24.11.2010
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Prvotní nahrávka kapely a hned skvost! Parádní folkové melodie v kontrastu s metalovými postupy. Vynikající skupina, která má vykročena správným směrem. Věřím, že další pokračování této skupiny a taktéž této nahrávky budou neméně krásné, ba i lepší.

Relativně nová česká formace Cruadalach se rozhodla vydat své promo cd. Tuto svou prvotinu pojmenovala: „V rytmu staré krve“. Promo obsahuje suma sumárum tři skladby. Pravda, je to trochu málo, ale nač zahltit posluchače hned při prvním seznámení s kapelou? Toto je však jen jakási malá ukázka toho, čeho jsou Cruadalach schopni. Jedná se o velmi líbivý a povedený materiál. Kapela hraje s velkým nasazením a pílí. Nová nahrávka je toho důkazem. Nádherně pohádkový folk metal podaný těmito umělci umí skutečně oslovit. Nejedná se o žádnou tuctovou hop hop kapelu, kterých v daném žánru existují desítky. Svou hudbu čerpají z pohanských kořenů (jak jinak také,že) a dech této doby je zastoupen nástroji jakými jsou dudy nebo šalmaje. Divokost a živelnost muziky se nachází v symbióze s chytlavými milými melodiemi. Jen přeci jenom se našel jistý aspekt, který mi příliš nevoní. Na mysli mám zpěv, ne že by byl vokál nějak špatný, ovšem druh použité řeči... Ta angličtina pro ne-anglicky mluvící národ, přece jen zní krkolomě a těžkopádně. Proto zůstává pro mnohé posluchače zpěv poněkud nestravitelný. Ale i tento prvek se dá celkem snadno přehlédnout při celkovém pohledu na kapelu. Samozřejmě nejsou jedinou kapelou, které angličtina příliš nesedla. Naštěstí se na promo cd nachází i jeden song zpívaný v češtině. Posuďte sami, není tato píseň s názvem „Pramen Epony“ výborná? Já říkám, že ano, je geniální! Skupina má vykročeno správným směrem a věřím, že v budoucnu dosáhnou velkého úspěchu.

 

Prvotní otvírací song promo cd „V rytmu staré krve“ se jmenuje „Golden Times“. Zprvu začíná trhavým tempem, které se pak krásně rozjede v krásný folk metal. Ovšem jisté zklamání přichází s nástupem zpěvu a již výše zmiňované angličtiny. Píseň má pestré pasáže a nálady, zpěvák zde občas změní hlas, čímž dosahuje příjemné různorodosti. Netřeba dále vychvalovat i nádherné melodie. V prostřední části desky a tedy druhou skladbou jest vzpomínaná „Pramen Epony“. Za češtinu v písni dávám obrovské plus! Úžasné melodie ve středním tempu a jako perla se zde nachází vynikající refrén. Bohyně Epona tak projíždí na svém koni kolem Vás, při poslechu této nádherné skladby. Záverečná ochutnávka jest další anglicky zpívaná píseň. Jedná se o song s názvem „Confession“. Skladba je vhodně použita na samotný konec promo cd, jelikož má takovou loučivou náladu. Celkově píseň zní snivou atmosférou. Je to tedy balada jemně nasáklá doom metalem. Krásná tečka za tímto počinem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky