Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Těžkotonážní split švédských kapel je společně strávenou chvilkou lidí, kteří si rozumí a mají pochopení pro stejné hudební cítění. Proto jejich split album nemůže znít jinak, než jak zní. Tedy depresivní a chmurné vize, konečné zúčtování, deziluze. Všechna tato slova mi procházejí hlavou při poslechu čtvrthodinové masáže, kterou na závěr loňského roku zplodily kapely Cult Of Luna a The Old Wind.

Je to také setkání dvou generací, učitelů se svými žáky, kteří silně ovlivněni jdou jen pár metrů od brázdy sbrocené potem zasloužilých matadorů. A jako mladší a méně zkušení dostávají TOW dvojitou šanci, dvě skladby proti jedné od COL.

TOW jsou dveřníky, minialbum otevírají i zavírají. Obě skladby drtivě ničí počáteční skepsi a nedůvěru. Vedle budou i ti, kteří čekali dětinskou a nevyzrálou parodii zkušenějších kolegů. První i druhá skladba nesou stopy soustředěné práce, nejsou vůbec jednoduché a proniknout k jejich jádru si žádá celé lidi. Od začátku do konce se se rozpíná odspodu tažená, industriálně načichlá seance hlomozící důrazným, valivým rytmem, který ometá šustící činel. Tempo se zvolna přidržuje madla eskalátoru a do rytmicky monotóních period se zařezávají železité zvuky kytarových výstřelků. Zoufalý řev dokresluje tíhu tohoto poselství.

První skladba volně přechází do druhé a jsme ve střední fázi alba, kterou mají na starost COL. Jejich rukopis je nezaměnitelný a po úvodní skladbě je ihned slyšet rozdíl mezi oběma soubory. Neříkám, že je někdo lepší nebo horší, obě kapely hrají dobře, ale každá jinak. COL plynule pokračují v apokalyptickém proroctví a coverem skladby Last Will And Testament od anglické formace Amebix pokračují ve způsobu práce, který nás vrací do období alba Vertical I. Slyšet je větší důraz na riffy, kytary jsou škrceny před odletem, hluše škrábou, než se nabijí energií a vypustí do prostoru. Bez obav se opírají o syntezátorovou linku, která často kopíruje jejich stopu a podílí se na originálním vyznění skladby. Opět musím ocenit, jak Švédi umí svoje skladby vygradovat, když z poměrně klidných, i když tvrdých pasáží náhle stvoří mnohokrát znásobenou apokalypsu. Tahle parta nemá chybu.  

Je toho všehovšudy 17 minut, ale nálož je to pořádná. K narození syna nebo k odchodu do důchodu je to víc než milý prezent.