Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cult of Luna - The Raging River (EP)

Cult of LunaThe Raging River (EP)

Jirka D.8.3.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Cult of Luna přešlápli na místě, zastavili se a rozhlédli kolem sebe. Když o tom tak přemýšlím, tak v situaci, ve které kolem vás není žádná velká tlačenice, si to vlastně můžete v klidu dovolit.

Volit hostující zpěváky vypadá jako strašně snadný úkol, ale vybrat si silného vokalistu a strefit se do nálady vlastní tvorby může být někdy složitější, než jak to na první pohled vypadá. Vzpomenete si na nějakou fakt silnou, opravdu silnou spolupráci? Neurosis a Jarboe? Tam to všechno zaplulo hladce, supr deska. Cult of Luna a Julie Christmas? Podobná paráda. Předposlední deska The Ocean a Jonas Renkse (Katatonia)? Děs. Dva neslučitelné světy. A řekl bych, že aktuálně se Cult of Luna povedlo něco podobného, protože angažovat do svého cirkusu Marka Lanegana je přešlap hodně za čáru. Obojí mám rád, k obojímu naprostý respekt. Ale dohromady? Uf...

 

Krátkometrážní desky nejsou pro tuhle kapelu určující. Za svou dlouhou éru (založeno 1998) vyšlo prozatím pouze jedno EP v podobě pokračovaní pro mě revoluční desky Vertikal (2013) a pak až aktuální The Raging River. Z tohoto pohledu je možné nazírat na tohle album trochu shovívavě, budiž. Druhým dílkem do skládačky je založení vlastního labelu Red Creek v loňském roce, jehož je tohle inaugurační deska. Okolnosti prostě můžeme vstřebávat z různých úhlů, ale vždycky to nakonec skončí u jedné jediné věci - u toho, že si tu desku pustíme.

 

Takže? První dojem je pouze jeden - recyklace. Druhá skladba What I Leave Behind se skutečně zlým řevem by se díky klávesám a samplům mohla zařadit na Vertikal. Všechny ostatní skladby (s jednou výjimkou) by se mohly zařadit kamkoliv do historie, kde jim budete s trochou snahy hledat místo. Cult of Luna se tentokrát opakují, možná prohledávají staré zásoby, možná trochu leniví, těžko říct. Ale rozhodně se nikam neposouvají, což je velká škoda. A taky se zadrhávají v rozletu, protože třeba I Remember dokáže občas solidně ztrácet dech, a to u téhle kapely nebávalo zvykem. Pravda, postupem času roste, graduje, ale ani tehdy není cítit svěží vítr, jen vymetání pavučin od minula.

 

 

Prostředek desky slyší na jméno Inside of a Dream a je to právě ta věc, kde se objevuje Mark Lanegan s tím svým okouzlujícím hlasem (bez ironie). První věc, co zaujme, je skutečnost, že k výrazu skladba má tenhle kousek dalekou cestu. Mezihra. Intermezzo. Vsuvka. Pokus. Nevím, jak to vlastně nazvat, ale je to takové nijaké, unavené cosi, co plyne, houpe klidnou hladinou, ale nic víc v tom není. Možná by to mohlo být i docela dobré na úplně jiné desce, ale takhle, v obklíčení těch ultra-nařvaných, depresivních skladeb je to jak čistý, bílý sníh v Karviné. Prostě blbost.

 

Nic na téhle desce nezabírá naplno, těžko se zaposlouchává a marně hledá nějaký koncept nebo jednotící téma, což u téhle kapely beru jako nutnost. Tentokrát převládá jednoduchost, osvědčené postupy, recepty a známé chutě. Je to málo? Pro jiné by to možná bylo dost, pro některé životní meta a napsat závěrečný part jako ve Wave After Wave znamená vstupenku do hudebního nebe. Ale od téhle party lze právem očekávat víc. Tentokrát tedy slabší, unavenější dojmy. Proč ne, občas odpočívat potřebujeme všichni.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky