|
|
||||||||||
„No gods. No masters. No rulers. No kings.“
Očekávaná deska “Vertikal” v globálu nijak nepřekvapuje, stoprocentně plní očekávání, pokračuje přesně tam, kde předchozí “Eternal Kingdom” skončila a ve všech hudebních ohledech je skvělá. Hmm, teď to vyznívá tak nějak fádně, takže ještě jednou – novinka “Vertikal” je skvělá! Je poskládaná koncepčně, promyšlená, explozivní i zklidněná, předvádí kapelu jistou a minimálně na evropském kontinentu zcela suverénní, má perfektní grafiku, silný a zajímavý koncept a snad až na stlačený zvuk (i když nikterak drasticky) jí nechybí vůbec nic. Můžeme tu licitovat, jestli jsou starší alba lepší, horší, srovnatelná, ale podobná debata patří spíše na akademickou půdu a snad se shodneme na tom, že od “Salvation” (2004) je to jedna dobrá deska vedle druhé.
Do značné míry byla relevantní otázka, jak moc se na novém albu projeví odchod zakládajícího člena, vokalisty Klase Rydberga, ale rychlou odpovědí “nijak nebo minimálně” ji meteme ze stolu. Cult of Luna vždycky vystupovali jako společenství, nikdy neměli výrazného frontmana v popředí a tak přeskupit zbylých sedm (sic!) členů nebyl problém, stejně jako nebyl problém pro Johannesse a Fredrika nahodit vokály na novou desku. Však dělají jen to, co dělali vždycky.
Podstatně zajímavější je směřování hudební (ne, neshazuju dříve napsané), které kromě jasného rukopisu kapely (zvláštně dýchající hajtka mě vždycky fascinovala) přináší i další lahůdky nevýznamné i zásadní. Předně pominu drobnosti typu taneční pasáže v grand opusu “Vicarious redemtion”, či po albu různě rozeseté, svým výrazem až ambientní plochy, a přejdu k zásadnímu, k atmosféře … což s předchozím tak nějak souvisí. Odlidštěná, chladná a přitom monumentální a majestátní. Je radostí sledovat, jakým způsobem dotváří celkový sound Anders Teglund se svou elektronikou; už jen úvodní “The one” zanechává v hlavě větší spoušť než všechna orchestrální intra symfonického blacku dohromady. V aranžích si přesně hledá své místo, přebírá štafetu od kytar a pak ji vrací, chvíli drží rejstříky v mohutných sférách a pak jen lehce dokresluje klidnou pasáž, a nebo rychlým bleskem sráží do kolen nepřipraveného posluchače. Z dalších pasáží doporučuju úvod „Mute departure“ nebo přechod osmé a deváté skladby. Dokonale promyšlené, dokonale funkční.
A pak ty drobné detaily! Třeba zvláštním způsobem zkrácený zvuk činelů v “Synchronicity” navozující chlad, sterilitu, strach. Podobným způsobem mě svou prací dostali pánové Fulber & Reely na Demanufacture, ale to už je hodně dávno. Nebo přidušený vokál ve čtvrté „The sweep“, utopený v elektronice, zoufale volající, zotročený; či rozházení kytar do sterea, jejich místně se vyskytující asynchronicita a další a další... Na albu jsou pasáže, při nichž mi regulérně běhá mráz po zádech, kdy mě deska za užití minima prostředků vtahuje do svého světa a zcela promyšleně týrá. Metal? Ehh, pohádky pro děti.
“Vertikal” mě dostává víc a víc s každým poslechem a jestli teď tvořím nějaké poznámky, už za dalším napsaným slovem cítím, že naše společná cesta bude ještě hodně dlouhá. Recenze na tuhle desku může přijít klidně až za rok a stejně to ještě nebude ONO. Culf of Luna si s novou řadovkou dali na čas a čekat se evidentně vyplatilo. Promyšlené a dotažené album, které funguje jako celek při pohledu z odstupu, i jako skvělá sbírka drobných relikvií při detailním zkoumání.
Na závěr snad dlužím vysvětlení, proč dole nesvítí plných 100 bobříků. Takže: jednak limitovaná CD edice je prachsprostý čtyřpanelový digipak a za ty kačky jsem čekal přece jen něco lepšího; možností je dnes nepřeberně (bokem nechávám tiskovou chybu na zadní straně, kde jsou přehozeny dvě skladby). A pak bych uvítal vzdušnější sound, to by teprve byla lahoda.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Victimer / 26.10.13 11:22odpovědět
Takže je půl roku poté... a deska u mě vyrostla víc než jen na jednu z diskografie COL. Je skvostná, určitě ji letos zařadím do žebříčku ATP :) Teď bych dal 90%.
Jirka D. / 27.10.13 13:59odpovědět
Věděl jsem, že na to přijdeš :)
Victimer / 7.4.13 9:00odpovědět
Určitě silná deska a máš pravdu v tom, že některá alba by se měla recenzovat výrazně později po jejich vydání. Ale celkově ji v diskografii Cult Of Luna nevidím úplně vpředu. Zatím... Koncept a záměr ale povedený. 80%.
Label:Indie Recordings
Vydáno:Leden 2013
Žánr:post hardcore
Johannes Persson - kytary, zpěv
Magnus Lindberg - perkuse
Erik Olofsson - kytary
Andreas Johansson - baskytara
Thomas Hedlund - bicí, perkuse
Anders Teglund - klávesy, samply
Fredrik Kihlberg - kytary, zpěv
1. The One
2. I: The Weapon
3. Vicarious Redemption
4. The Sweep
5. Synchronicity
6. Mute Departure
7. Disharmonia
8. In Awe Of
9. Passing Through
10. The Flow Reversed (bonus track)
Cult of Luna
Mariner
Cult of Luna
A Dawn to Fear
Cult of Luna
The Long Road North
Noite
A Cor do Fogo
Meslamtaea
Weemoedsklanken
Protest The Hero
Scurrilous
Hakka Muggies
MDCCXLVI
Earthship
Hollowed
777 Babalon / Theatrum Spirituum
Metacosmic
Graveyard
Peace
Nocturnal Depression
Spleen Black Metal
Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
1.5.2024Tradiční festival folklórní hudby Antitrend ročník 2024 se opětovně v Žabčicích u Brna odehraje v sobotu 29. června. Startovat se bude v pravé poledne...
1.5.2024V sobotu 4. května se v brněnském klubu Unleaded Coffee uskuteční koncert kapel, které spojují sklony k psychedelickým vrtochům.
26.4.2024Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.