Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dark Blue - Victory Is Rated

Dark BlueVictory Is Rated

David11.4.2019
Zdroj: flac
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm, PC
VERDIKT: Dark Blue nenápadně zalézají pod nehty, beze spěchu, rozvážně. Vystačí si s minimem prostředků, rozhazování okvětních lístků na cestu, po které nakonec vykročí shrbená nevěsta s přešitým obličejem, přenechávají jiným.

Hořkosladká lekce majestátné post-punkové melancholie, popíkové rozvolněnosti devadesátkových britských ostrovů, rozpuštěná v pozitivních ozvěnách zasněného světa shoegazingových legend nakopnutých upřímným nápřahem desetidírkové Martrensky. Nové album pensylvánských absolute cunts, proper legends připomíná důležitou pravdu – vítězství je ceněno, vážení.

 

 

Dark Blue nejsou o fňukání, střílení do vzduchu, hledání začátku konce nebo plivání do obličeje bez příčiny… ale o realitě… která nemusí být vždy růžová. V podání odzbrojujícího barytonu, obestřeného hradbou pulzující neomylné rytmiky stojící jako pevný základ silných melodií schopných z fleku vzít vítr z plachet křečovité snaze o každodenní vítězství ničeho nad ničím, je však její přítomnost nejen nadmíru snesitelná, ale ve chvílích, kdy jste nuceni čelit tváří v tvář „Challenge Of Death“, smířlivá a duši osvobozující. Dark Blue rostou. Od statusu dalšího projektu poskytujícího akurátní vybouření všech zúčastněných, který neurazí, nenadchne, opatrně našlápne mezi prázdné místo sousedících paměťových buněk a polehoučku za přítmí pozdních hodin zimního večera dá své nenápadné poslední sbohem, po regulérní kapelu, jejíž velikost je větší, než většina „takzvaně velkých.“ Civilnost, onen hlavní, rozdílový faktor, na první dojem možná vyznívající jako nadávka, ovšem pozor, neplést s konformitou, šedí a jednotvárností. Jsem schopen naslouchat mučedníkovi svíjícího své vetché končetiny pod tíhou celého světa, jehož dosavadním nejodvážnějším aktem lidské existence byla cesta do servisního centra polovodičového království za účelem výměny rozbitého displeje svého dotykového mluvčího nebo kazateli všelidské moudrosti pramenící z vlastního pocitu neomylnosti? Ano, samozřejmě. Jsem schopen je brát vážně? Je mi líto, nikoliv.

 

 

John Sharkey III si nehraje na PJ Harvey v kalhotách ani nerda právě dorazivšího na planetu Zemi. Plakat kvůli tomu netřeba. Ze všech uskupení, v nichž zanechal svůj otisk, právě Dark Blue jako jediní fungují bez obtěžujících hluchých míst, sebejistě, přirozeně. Netlačí zbytečně na pilu, ale přitom nedrží odvahu v temném koutě pod zámkem. Nenápadně zalézají pod nehty, beze spěchu, rozvážně. Vystačí si s minimem prostředků, rozhazování okvětních lístků na cestu, po které nakonec vykročí shrbená nevěsta s přešitým obličejem, přenechávají jiným. Victory Is Rated pokračuje v kurzu předchozích nahrávek, ke slovu se ale mnohem častěji dostávají poklidné piánkové pasáže. Kolébavé, nicméně plné vnitřního napětí pozvolna natápěného papiňáku. Vkusná zarachocení padajících šuplíků napěchovaných spojovacím materiálem však stále hrají první housle a skluz do bahnité unylosti je mimo provoz. Dark Blue nevlastní klíč k celosvětovému vševědění a nesmrtelnosti, bodují ale tam, kde většina velice snadno upadá do kopírky bez špetky vlastní identity. Jednoduchost, účelnost, cit. Vítejte ve vybrané společnosti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky