Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sarmat lze představit jako nadějnou začínající death/blackovou hordu z Polska, která vyznává zuřivé výjezdy a technickou propracovanost. Místy dosti okatě inspirovanou staršími nahrávkami věhlasných Behemoth, částečně Vader či Infernal War. Mohli bychom s vyjmenováváním pokračovat, protože těch vlivů je v debutové placce RS-28 hodně. Nicméně nutno klukům přiznat nejen zapálení pro věc, ale rovněž muzikantskou zručnost, kterou se jmenovaným veličinám bezmála vyrovnají. Také bych rád zmínil skladatelskou rafinovanost. Tudíž se nestane, že by posluchač uondán známými riffy usnul nudou. Válečnická prvotina RS-28 dokáže strhnout do běsnícího rauše, z něhož se nelze jen tak vymotat.

Ústřední trojice je mému postřehu neznámá, dle metalových archívů je ovšem evidentní, že pánové nezahálí a věnují se místnímu undergroundu docela dost. Každopádně bubeníka Krzysztofa Klingbeina, který je v sestavě uvedený pouze coby host, znám jak z koncertu Vader, kde se objevil v živé sestavě, tak z neskutečných Deathspawn, jejichž prvotina Reverendus mi loni šmakovala a doposud mi dělá společnost na cestách i necestách. Tento chlapík tluče jak rapl i precizní rytmistr. Je to právě on, kdo RS-28 nakopává nespoutanou energií a rychlostí.

Moje pění ódy na šikovnost by nebylo úplné, kdybych pěl ódu pouze na bicí artilérii (byť je opravdu skvělá). Obzvláště působivé jsou i temnotou nasáklé kytarové party. Oba kytaristé se krásně doplňují tak, že jeden hobluje, druhý ho překrývá vyhrávkami či sólovými výjezdy. Basa plní pouze roli hutnění spodku, což v případě Sarmat zas tak nevadí, alespoň není jejich muzika překombinovaná. V growlerovi mají více než schopného démona. Nebojí se hrubiánských hloubek, řvaní jak na lesy, ani klasicky havraního screemování. Umí rytmicky hučet i pustit své hlasivky z otěží a tahat je v melodických délkách.

Slabinou je trestuhodně plochá produkce, z níž bolí hlava. Rovněž se mi nelíbí nazvučení šlapáků, které tu a tam zní, lidově řečeno, jak polib mě … Ocenil bych i osobitější a důraznější barvu kytar. Vzhledem k tomu, jak jim to skvěle hraje, si mohli pohlídat, aby jim to i dobře znělo. Jednotlivé stopy jsou výživné a půl hodinky extrému je plně dostačující. Pro příště by také bylo docela fajn, kdyby slavnější krajany nebylo v jejich muzice tolik slyšet. Jako debut je RS-28 dobrý začátek, ale je potřeba se od všeho odpíchnout a najít si vlastní cestu. Schopnosti ani vůle Sarmat zcela evidentně nechybí.