Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dark Fortress - Ylem

Dark FortressYlem

Bhut2.2.2010
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Nejedná se sice o zázračné dílo, nikterak útočící na slávu desky Seánce. Přesto se však nese v odkazu tohoto alba.

Němečtí DARK FORTRESS po dvou letech vydávají další album. Deska nese jméno „Ylem“. Tato našlapaná banda své fanoušky poctila lehce nadprůměrným počinem. Nejedná se sice o zázračné dílo, nikterak útočící na slávu desky Seánce. Přesto se však nese v odkazu tohoto alba.

 

Novince byla dána do vínku kvalita zvuku. Krom povedeného soundu se posluchačovi nabízí i důkladná práce s detaily, která vyniká při pečlivějším poslechu. Celkově se kapela ve svém tempu nikam nežene. Hrdě si drží svou rychlost, kterou více zvolňují a taktéž i místy zrychlí. Typické zůstávají kytarové riffy, jež charakterizují tvář tohoto počinu. Co se týče kláves, tak jejich zvuk se v hudbě objevuje spíše jako doplňující kulisa a nevystrkuje tedy proto příliš své růžky nad zbytek nástrojů. Jsou střídmé a úměrné struktuře jednotlivých skladeb. Co se ovšem musí vyzdvihnout je zpěv. Zpěvák Morean se na desce předvádí v rozličných vokálních plochách. Nebojí se experimentovat s apokalyptickým growlingem, klasickým chrčákem jeho hrdla a taktéž brousí i do čistých vod vysokých nápěvů. Tato různorodost jak zpěv, tak i nástrojů album vrhá na pomezí doom black metalu. Atmosféra, která z placky čiší, zůstává  více pochmurnější a utahanější. Proto se nedá hovořit o ryzím black metalu. Bohužel musím vytknout albu jeho utahanost. Netvrdím, že celé má nudný náboj, ale jsou momenty, kdy posluchač svou pozornost zaměří více na okolí. Chybí tedy určitá myšlenka a chvíle zaujmutí. Jistě, album má co říci a ve chvílích kdy by se schylovalo k jisté monotónnosti, vytasí vhodnou pasáž a dobrou melodii. Ovšem tento jev se nevždy povede učinit tak, aby byl výsledek zaručen. Přijde mi, že skupina své trumfy ukáže na začátku alba a pak se pouze nakloní k jejich opakování, či úplnému vypuštění.

 

Svižná a tvrdá skladba byla zvolena jako vhodný otvírák. Posluchač se musí sice trochu rozkoukávat po nastoleném nářezu, ale brzy se správně naladí a zvykne si. První věc hned předznamenává melancholické až depresivní pasáže. Dvojka „As The World Keels Over“ dostává do rukou ratolesti, kterými se mohou chlubit pouze ty nejlepší písničky alba. Obsahuje melodickou sílu, pochmurnější náladu, úměrnou tvrdost a vhodně použitý zpěv. Třetí věc by se dala označit jako „headbangers no.1“. Její riff má vskutku dobré ambice ke zmanipulování posluchačovi hlavy, kterou jistě začne mlátit v jejím rytmu. Dále vyzařuje přijatelně temnou atmosférou, pestrými detaily a dobrými melodiemi. Jistě stojí za zmínku pátá „Evenfall“, která pluje ve středním tempu a skvěle koresponduje se zpěvem. Ke konci písně se vokál poprvé rozezní v dosud neslyšených vysokých tóninách, však stále v growlingovém nádechu. Tato výborná pasáž pak provází poslech až k samotnému konci skladby. Sedmý kus „Satan Bled“ své rohy vystrčil velmi rychle a zběsile. Píseň začala vskutku svižně a typicky black metalově. Záhy se však vrací k volnějším krokům, které zpětně obohacuje o nekompromisní nářez. V útrobách písně se objevují hotová kouzla odrážející se v kytaře. Honosné vyřvávání názvu skladby v chorálech, či jednohlase samotném jistě uchvátí. Dále se album ubírá ve šlépějích pestré melodiky, temné atmosféry, drsné vizáže, dobrých sól, zpěvní různorodosti a především hráčské zručnosti. Výjimka nastane s poslední skladbou desky „Wraith“. Pomalá balada se zpěvem ve vysokých tónech. Jisté nálady lehce připomínaly projev skupiny Dream Theater. Pravda, dosti odvážné přirovnání, leč nevyhnutelné. Na limitované edici se ještě nachází jeden bonusový song. Píseň se jmenuje „Sycamore Trees“. Jedná se o coververzi na skladbu, kterou se v originále pyšní Angelo Badalamenti. Skladba, je především známa ze soundtracku k televiznímu seriálu Twin Peaks.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Daniel / 9.6.18 10:17

Už i v black metalu hraje hlavní roli marketing. Musím ale ocenit geniální rozhodnutí zúčastněných, při vědomí svých schopností, vytvořit ten humbuk kolem a dostat se na vrchol. Samotné hudbě totiž chybí skoro vše - hraje se tradiční black metal ve značně neinvenční podobě, instrumentální schopnosti jsou nevalné, vše dorazí pro danou nahrávku nevhodný zvuk. Přitom gregoriánské chorály mají na albu už Orphanage v dobách, kdy leckdo z téhle party nejspíš tahal ještě kačera a v podstatně lepší a invenčnější podobě. Marná sláva, Madonna má erotiku a skandály a Batushka mají liturgii a strašně tajemnou image, což mimochodem opět není vůbec nic originálního. Ale vzhledem k úrovni tvorby je to opět logické rozhodnutí, které fantasticky zafungovalo. Mimochodem ten kontrast je ještě větší, když si uvědomíme, jaký je rozdíl mezi schopnostmi a popularitou mezi Batushka a Et Moriemur. Batushka 67 132 liků, Et Moriemur 1358 liků.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky