Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dark Light - In Space And Time

Dark LightIn Space And Time

Ruadek16.11.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Doogee X8 + Poweramp + Niceboy Hive
VERDIKT: Příjemná prog-rocková deska, která nezapře své vzory a příjemně se poslouchá.

Po dlouhé době přicházím s recenzí na prog-rockovou desku, která si vysloužila mou pozornost. Deska In Space And Time od Indických Dark Light je sotva půl hodiny trvající čtveřice skladeb, z nichž už druhá útočí nad stopáž deseti minut. Jak svou prvotinu kapela ukočírovala?

 

Rozhodně výborně. Dark Light hrají svůj prog s něžnou a jemnou grácií, která plyne podobně jako ubíhající vesmírné dálavy, kterými se kapela nechává prostupovat. Není to žádný dravý progres, který by se snažil objevovat kouty vesmíru jiným skryté. Kapela "jen" opakuje dávné postupy, které nejen jí prošlapaly ikony stylu. Sama kapela uvádí jako svou inspiraci Pink Floyd, Porcupine Tree, Pineapple Thief, U2, Opeth, Guns 'N' Roses, Radiohead, Led Zeppelin, Fourplay, Karnivool a Tool. Mnoho z nich v tom slyším, některé jen náznakem, jiné vůbec. 

 

 

Zaujala mě cesta, jakou s nimi podstupuji. Od začátku desky do jejího konce. Vypravěčský styl muziky, proslovy k posluchači, silná rocková atmosféra. Retro postupy, které ke stylu patří a není třeba je měnit. Kytara, která mi spadá jak do školy moderních kytaristů, tak do legend typu Gilmoura nebo Rotheryho. Přitom žádné velikášské manýry, kytarové orgie dostihů po hmatníku. Žádné spojování s orchestrem či jiné aranžérské výzvy. Všechno šlape, táhnuto krásnými refrény, protože si kapela uvědomuje jakého pěvce za mikrofonem má. 

 

 

Jako překrásné spojení všech atributů desky vidím například konec třetí skladby Circles, dokonalý celek, který musí potěšit srdce každého fanouška prog-rockových věcí. Co tedy říci závěrem? Nečekejte nášup, po kterém budete sedět chvíli jako opaření. Hledáte ale desku, která vám zpříjemní den? Která je hlubší, než se zdá? Rádi postupy startých rockových klasik, které opakují mladé hbité prsty? A co to celé vzít i s trochou toho Indického koření, které spíše jen zavoní než zachutná? Je to čistě na vás, já nelituji. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky