Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tak dlouho se mi přízrak Sigur Rós zjevoval, až nebylo možné ho nadále ignorovat. Přes počáteční boje s Jónsiho falzetem a zmatení z vlastní hudby jsem kapelu nakonec přijal za vlastní a navzdory síle plnokrevných desek je mi kompilace Hvarf/Heim pravděpodobně nejbližší.

Záměr pořídit tradiční živák se nakonec vyvinul trochu jinak a vzniklý materiál je mnohem komplexnějším svědectvím koncertní činnosti Sigur Rós. Hudba Islanďanů má svá specifika, která budou mít asi pramálo společného s technikou hry nebo zpěvu a plynou spíše ze zeměpisné polohy, resp. mentality tamních obyvatel. Nakonec od samého začátku kariéry kapela vyzařuje prazvláštní auru a není divu, že si albem Ágætis Byrjun naklonila svět na svou stranu.

První deska kompilace nazvaná Hvarf je ukázkou tradiční podoby ostrovního post-rocku, kdy jemnou melodiku stíhá masivní stěna kytar a za každou notou se skrývá nádech nezemské lehkosti. Takhle startuje první Salka, za zvuků éterické kytary. Třetí Í Gær střídá kontrasty dech beroucím způsobem a i přes umírněné variování hlavního tématu prostě vždy zasahuje správnou notu. Klávesové nekonečno vrcholící Hljómalind jen stvrzuje, co slyšíme z postupně sílící Hafsól - schopnost vnímat hudbu otevřenou myslí. Jónsi svým dívčím hláskem láká i odrazuje, ale v konečném důsledku je těžké představit si hudbu Sigur Rós bez tohoto elementu. Mezi přidané hodnoty desky patří vyvážený zvuk a zařazení dříve nepublikovaných skladeb (první tři).

Druhá deska Heim nepřichází s novým materiálem, zato přináší osvěžující akustickou perspektivu starých skladeb. Síla kompozic ve své základní podobě je až překvapující a vlastně dokládá schopnosti kapely napsat dobré skladby, které vystačí s arzenálem tradičních nástrojů. Vyhrocení tohoto nadání zní nejpřesvědčivěji ve skladbách Ágætis Byrjun a Starálfur.

Slušně zpracovaný gatefold se honosí poutavým vizuálem, ale jinak je strohý jako mnišská kobka a nepodává jediné vysvětlení toho kde, kdo, s kým a o čem. Snad je v tom záměr upnout pozornost posluchače k samotné hudbě, kterou skvěle podporují čtyři snové fotografie pořízené technikou temné komory.

Nedílnou součástí kompilace (možno dokoupit, ha ha) je filmový dokument Heima, který bohatě zaplňuje bílá místa po chybějících textech a věrně představuje zvláštní folklór severského lidu. Oko kamery v zákulisí odhaluje skladatelský proces a myšlenky, které při něm zaměstnávají hlavy muzikantů. Rovněž zachycuje vzácnou atmosféru živých vystoupení a jejich intenzitu dokresluje ukázkami úchvatných přírodních scenérií.

Rozdílný charakter desek, jakož i celková stopáž, nabádají k rozdělení poslechu na dvě různé příležitosti. Z obou pak ten, kdo by kapelu neznal, zakusí stále svěží odkaz té intenzívnější vlny post-rockového boomu.