Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dark Light - In Space And Time

Dark LightIn Space And Time

Ruadek16.11.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Doogee X8 + Poweramp + Niceboy Hive
VERDIKT: Příjemná prog-rocková deska, která nezapře své vzory a příjemně se poslouchá.

Po dlouhé době přicházím s recenzí na prog-rockovou desku, která si vysloužila mou pozornost. Deska In Space And Time od Indických Dark Light je sotva půl hodiny trvající čtveřice skladeb, z nichž už druhá útočí nad stopáž deseti minut. Jak svou prvotinu kapela ukočírovala?

 

Rozhodně výborně. Dark Light hrají svůj prog s něžnou a jemnou grácií, která plyne podobně jako ubíhající vesmírné dálavy, kterými se kapela nechává prostupovat. Není to žádný dravý progres, který by se snažil objevovat kouty vesmíru jiným skryté. Kapela "jen" opakuje dávné postupy, které nejen jí prošlapaly ikony stylu. Sama kapela uvádí jako svou inspiraci Pink Floyd, Porcupine Tree, Pineapple Thief, U2, Opeth, Guns 'N' Roses, Radiohead, Led Zeppelin, Fourplay, Karnivool a Tool. Mnoho z nich v tom slyším, některé jen náznakem, jiné vůbec. 

 

 

Zaujala mě cesta, jakou s nimi podstupuji. Od začátku desky do jejího konce. Vypravěčský styl muziky, proslovy k posluchači, silná rocková atmosféra. Retro postupy, které ke stylu patří a není třeba je měnit. Kytara, která mi spadá jak do školy moderních kytaristů, tak do legend typu Gilmoura nebo Rotheryho. Přitom žádné velikášské manýry, kytarové orgie dostihů po hmatníku. Žádné spojování s orchestrem či jiné aranžérské výzvy. Všechno šlape, táhnuto krásnými refrény, protože si kapela uvědomuje jakého pěvce za mikrofonem má. 

 

 

Jako překrásné spojení všech atributů desky vidím například konec třetí skladby Circles, dokonalý celek, který musí potěšit srdce každého fanouška prog-rockových věcí. Co tedy říci závěrem? Nečekejte nášup, po kterém budete sedět chvíli jako opaření. Hledáte ale desku, která vám zpříjemní den? Která je hlubší, než se zdá? Rádi postupy startých rockových klasik, které opakují mladé hbité prsty? A co to celé vzít i s trochou toho Indického koření, které spíše jen zavoní než zachutná? Je to čistě na vás, já nelituji. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 1.7.20 8:31

Tak tady nesouhlasím, ačkoli bych tak po 5 štacích s deskou došel k podobnému verdiktu. Tohle chce trochu jiný přístup, vysrat se na to, že to byla metalová kapela a brát ji jinak. Mě je docela jedno, že přestali být metaloví, což je první krok k lepšímu uchopení desky. Samosebou je každého věc jak to pobere, úplně bych to ale nesmetl ze stolu. Ty skladby nejsou vůbec špatný, kluci teď hrají svou podobu Katatonie a dejme tomu staré školy gotického rocku. A v těch skladbách je všechno to koření, co tam bývalo. Kapele upřímně držím palec, protože se na ni docela valí kritika, bohužel většinou mířená právě na to, že "už neznějí metalově". Anathema se kdysi také rozhodla znít jinak a vydala Eternity. Mylím si, že Vincent v té době podával ještě o fous horší pěvecký výkon než zpěvák SOTM a postupně se vyzpíval fakt parádně. Nechal bych tuhle desku uzrát, odhodil předsudky a srovnal si to pořádně se vzory, od kterých se pánové snaží učit. Zatím tak 65%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky