Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Darkenhöld - Le fléau du rocher

DarkenhöldLe fléau du rocher

Garmfrost9.7.2025
Zdroj: CD, 6-panelový digipak, Mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Epičtí vypravěči Darkenhöld, průvodci po hradech a zámcích, tuláci historií i milovníci fantazie… se stylizují do francouzské bardské scény. Jsou občas syroví, většinou melodičtí, nebojí se heavy metalu, akustických nástrojů, ambientu, sborů... Jen to celé uchopit a předat posluchači se zdá být těžkým oříškem...

Epičtí vypravěči Darkenhöld, průvodci po hradech a zámcích, tuláci historií i milovníci fantazie… se stylizují do francouzské bardské scény. Pánové z Nice dokážou stejnou měrou vypíchnout dravý kus flákoty ve stylu staré norské scény v čele se Satyricon, jako melodickou výpravnou poezii s historickými nápěvy. Rádi malují scény z vymyšleného světa, začleňují je do historických reálií. Jsou režiséry a scénáristy, co mají rádi mohutný úvod, gradaci, odbočky a velkolepé finále. Zároveň se nezapře jejich obliba starého heavy metalu s chytlavými sólovými vyhrávkami.

 

darkenhold

 

Na své šesté dlouhohrající nahrávce Le Fléau du Rocher pokračují v nastaveném směru. Skladby jsou dotaženější, propracovanější, určitě melodičtější a s menší porcí černé temnoty než dřív. Což pro někoho znamená jednoznačné plus a pro druhého zklamání. Sdílí s posluchačem éterickou auru melodií, kterou se snaží vykouzlit jednak běžnými metalovými nástroji a postupy, ale pomáhá si akustickými vyhrávkami a dominantními klávesy nebo sborovými zpěvy. Vložené dungeon/ambient instrumentálky mají zřejmě roli album rozšířit a dodat mu hlubší atmosféru. Nicméně mě poněkud ruší a boří vypracovanou náladu.

 

darkenholddigipak

 

Velké a silné momenty bohužel střídají nápady, které nejsou tolik atraktivní. Což se nejvíce projevuje v místech, kdy se kapela snaží být extrémní nebo naopak ambientní. Přehnané emoce sráží příjemné nápěvy a silné melodie.

 

Na můj vkus příliš vytažené bicí nástroje ruší a boří dobrý dojem. Rytmy jsou vůbec achillovou patou Le Fléau du Rocher. Zejména svojí strohostí. V rychlých pasážích jsou bicí party takřka punkové, což vedle pasáží s více groove nátlakem působí lacině. Ocenil bych důraznější a konkrétnější kytary, které spolu s basou tvoří nerozlučný tandem, což nemyslím jako chválu.

 

Album je podle mě příliš dlouhé, aniž by ve skutečnosti dlouhé přehnaně bylo. Jen tak působí. Rozvláčností a zakomponování velkého množství vaty, nebo alespoň méně atraktivních riffů. Jak vidno, Le Fléau du Rocher působí značně rozpolceně. Slyším zde skvělé melodie, zpěvy jsou výborné, akustické linky rovněž hodně dobré. Nachází se zde však hodně důvodů, které mi poslech kazí a díky kterým se k desce určitě nevrátím.

 

Kapela umí být v jemnější nebo výpravnější poloze uvěřitelná a přívětivá, avšak na mnoha „extrémnějších“ místech naopak amatérsky barbarská. Různé aranžérské přechody jsou nevýslovně krkolomné. Předpokládám, že mnohým přijde deska dobrá a užije si a tak je to v naprostém pořádku. Já zůstal nenasycen…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky