Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Každý kdo, se kdy otřel o noise scénu nemohl minout jméno Radek Kopel. Tím pádem nemohl minout ani Napalmed a tím pádem nemohl minout ani následovníka tohoto projektu – Eine Stunde Merzbauten neboli ESM se všemi možnými variacemi této zkratky. Minule to bylo ExSxMx, dnes je to eEeSeM. Hrátky nejen vizuální, ale především hudební, zvukové, hlučné. Dnes se podíváme pod povrch majestátu ByloNebyloRybaNaruby.

Začněme třeba obalem, který je svérázný a pro mnohé jistě i nepřípustný. Je už na každém, jak se bude na výjev dívat a jak bude vnímat jeho význam. Já jej beru jako recesi, nadsázku a rozhodně v něm nevidím projev a sympatie s událostmi minulého století. Konec konců, vždy lze jít ke kořenům podobných znaků a pak teprve rozmýšlet. Ale naším úkolem nyní není pitvat se v piktogramech, ale v něčem mnohem složitějším a náročnějším. V něčem, co se dost možná stejně odmítá, ale potajmu zajímá svým podivuhodným fluidem. Něco jako meníčko v čínské restauraci s položkou – kuře podivuhodné chuti.  Lákavé kabely eEeSeM vystřelují výboje, aby otočily sled událostí, možná proto je ryba naruby.

Studiová sešlost je rozdělena do 97 dílků, jako vstřícný krok nespokojeným fanouškům a recenzentům, kteří měli výhrady k předlouhým kompozicím z minulosti.

Je velice sympatické, kterak si bere kapela k srdci slova ohlasu na jejich díla a dle nich lehce řídí své další počínání. Tentokrát se jedná o krok směrem ke snazší orientaci v nahrávce. A tou je fakt, že je rozdělena na potutelných 99 stop. Jednoznačně jde o autorskou poťouchlost, která mi nijak nevadí a naopak je mi celkem blízká. Lze totiž zpětně bezpečně vyhledat oblíbené pasáže, bez nutnosti dlouhého přetáčení. Ostatně není to první a jistě ani ne poslední CD s takovým počtem skladeb. Například v mé sbírce najdu album Nokturnal Mortum – Nechrist, kde je počet skladeb 88, Ministry – Houses of the Molé s počtem 69 nebo Danzig – 4p, kde je hned 66 skladeb. To jen tak na okraj.

V první půli (dvě skladby) posluchač vyslechne výsledek koncertu, jak nakonec dopadnul. Závěr desky poté nabízí podobu koncertu, jak znít mohl.

První dvě stopy jsou živým záznamem, zbytek je pak domácí performancí. Zvukově prakticky nerozeznatelné. To díky důkladnému ošetření, sejmutí a následnému zacházení. Je to možná k nevíře, ale i noise má svou hloubku a dynamiku. Tato nahrávka je toho zářným příkladem. Zejména při poslechu ve sluchátkách vše výtečně vyniká. Nevěříte? Tak to zkuste!

Co je však to nejpodstatnější, je samotný děj a průběh alba. Ten je mile naznačen v doprovodné tiskovině, která se skoro zdá býti jakýmsi návodem, kterak album pochopit. Nevím, zda je jen součástí promo balíčku, či zda něco podobného dostane i majitel klasické verze. V každém případě by ji dostat měl, jelikož jde o drobný klíč. Nicméně to nejhlavnější se stejně skrývá v pocitech a nitru každého z nás. Neboť noise působí na každého jinak, individuálně, stejně jako kterýkoli jiný žánr a nemusí jít nutně jen o hudbu.

Oba zvukové záznamy byly pečlivě ošetřeny masteringem, aby výsledek splňoval současné standardy minimálně průměrného audiofila. 

Směsice použitých zvuků, náležitě pokroucených i narovnaných, zpitvořených i preparovaných, je především znásilněná. Alespoň u mě se dostavují pocity určité perverznosti a zároveň i veselosti. Možná za to může důmyslné pokřivení saxofonu a dalších dunivých zvuků, snad původem lidského charakteru. Nejinak tomu je i při linkách s podivně ječivým a pískavým tónem. Některé zvuky mi daly krásně vzpomenout na dávnou elektronickou hudbu devadesátých let, kterou bylo protkané zejména porno. Úplně se mi před očima kreslí videoklip, jak si Jenna Jameson pohrává s rybičkou. (Ne, že by tahle diva něco takového natočila, spíš mi tu maluje fantazie). Zvrácené a úchylné? A co jako? Tahle zábavná nahrávka (opravdu mám pocit, že tohle dílo je nejveselejším počinem) mě prostě nutí si pohrávat s podobnými myšlenkami. Nehledě na fakt, že použité zvuky a ruchy zkrátka evokují hudbu, která se tu párkrát už objevila. Dnes na ní leží prach a eEeSeM její relikvii vyzvedli a pustili do ní náležitých 380V, aby výsledek zněl moderně a dostatečně se vzpamatoval.

Maximálně snesitelnou úroveň hlasitosti již není nutno připomínat, ovšem rádi bychom upozornili na funkci RANDOM eventuálně SHUFFLE přehrávání.

Baví mě ty přechody mezi skladbami, respektive ten dlouhý poťouchlý vývoj celé nahrávky. Líbí se mi, jak se to celé snaží neustále přicházet s novými pasážemi a následně je obalovat novými a novými vrstvami. Pestrost je samozřejmě slůvko, které nesmí chybět, stejně jako propojení a provázání. Její postupná gradace nenechává člověka v klidu a neustále jej nutí přikovaně zírat na display přehrávače, kterak střídá stopy, čímž vzniká kouzlo rychlého ubíhání nahrávky. Zajímavé placebo. Všechno to zkrátka funguje, je jen na každém z nás, jak se k dílu postaví. Je-li mysl a ucho dostatečně rozevřené (podobně jako kudlička rybičky), jistě nebude nic překážet tomu, aby se nahrávka vryla pod kůži a zavoněla prostorem jako jedna ze dvou věcí, které voní jako ryba. 

Text psaný kurzívou jest opisem z doprovodného promo dopisu.