Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
David Pomahač - Neviditelný

David PomahačNeviditelný

Ruadek26.7.2022
Zdroj: černá 12" gramodeska - promo od Minority Records
Posloucháno na: gramofon Tesla HC43 + zesilovač Denon DRA 350 + repro SW-V2.1 1250 černé 36W 1250W PMPO 2.1
VERDIKT: David Pomahač roste a nebojí se experimentovat.

„Nejlepší věci v životě jsou neviditelné,” poznamenává Pomahač. „Vzduch, který dýcháme, příběhy psané mezi řádky, láska sama. Dokonce i inspirace se čerpá z nějaké nehmotné sféry. Někdy jsem pak neviditelný sám sobě – těžko čitelný, neuvědomuji si své motivace, přehlížím znamení – ale pak se poznávám ve vypravování příběhů ostatních lidí. Neviditelný je prostředkem ke zpracování těchto podnětů.“ 

 

Ano, tohle je nová spolupráce a nový přístup. David Pomahač vyrostl v experimentátora, co si rozhodně zasluhuje pozornost. Tou spoluprací je Martin Tvrdý (nebo také Hůla, jak chcete), se kterým tu vyrostla deska, která zní zcela jinak. Není téměř v ničem podobná minulé Do tmy je daleko, která sázela na přímočarost písničkářství. Z toho dnes zbyl pouze důraz na texty, které jsou ale stále hlavním pohonem, ovšem už se zcela jiným doprovodem.

 

 

Podkres se stal čistě experimentálním, jsou to hrátky s rytmy, smyčkami, ruchy a echy. Nezní to ale jen jako snaha o to být za každou cenu jiný.  David ví, co chce sdělit a jak. Jeho muzika se stala stejně neuchopitelnou jako neviditelnost vjemů, které nás obklopují. Tohle spojení (textu a elektroniky) přitom dokáže vytvořit velmi uhrančivé hity, jako je čtvrtá Dlouhý – ne a ne ji pustit z hlavy. Tyhle poměrně temné celky rostou, i po desátém poslechu objevujete nové věci. Zde bych zároveň vyzdvihl práci se smyčci, které doplňují slušně maskované kytary. Jenovéfa Boková a violoncellistka Marie Dorazilová tomu dávají ještě další rozměr, jaký je u polo-akustických desek vítaným oživěním.

 

„Od první spolupráce, ještě v době Kieslowski, jsem chtěl dělat s Martinem víc. Je geniální. Chodil jsem k němu do studia jednou týdně, nic nebylo předem dané, hudbu na desku jsme napsali a nahráli společně. Nahrál jsem baskytary a využil i lap steel kytaru, pak už jen synťáky, kytarám jsme se vyhýbali. Hráli jsme, improvizovali, hledali divné zvuky a povídali si.” 

 

Jiný přístup ke skládání a vlastně i k textům, které čerpají z distopických sci-fi, H. G. Wellse a z útržků rozhovorů lidí okolo Davida. Tedy už nic osobního, o to intenzivnější je zde ale propojení futuristických experimentů a toho, o čem David zpívá. Je to další kapitola v jeho tvorbě.

 

„Jsou to takové příběhy v příbězích. Písničky o malých i velkých vesmírech. Existenciální sci-fi o důležitých věcech, co jsou neviditelný a skrytý. Našel jsem v knize nějakou situaci, která by dost možná nikomu dalšímu nepřipadala důležitá a domyslel si příběh. To samé jsem dělal se situacemi vypozorovanými u ostatních. Záznamy banálních a běžných momentů nemajících s chodem velkého světa nic společného.” 

 

Tahle deska je významným krokem pro Davida Pomahače, který nepřestává hledat zajímavé výrazivo a nebojí se experimentovat. Neviditelný je silnou deskou, Pomahač roste a začíná mít svůj nepřeslechnutelný rukopis. Deská má mé vřelé doporučení.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky