Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Daylight Dies - Dismantling Devotion

Daylight DiesDismantling Devotion

Michal Z1.1.2010
Zdroj: CD
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nakažlivě poslouchatelná, ponurá, melancholická, doom deska, jak pro labužníky stylu, tak i pro náhodné kolemjdoucí.

Venku panuje krásná, konečně bílá zima a to i v údolí. Dostal jsem choutky poohlédnout se po něčem pomalejším, temně zlověstném a hlavně neznámém. Volba padla na pro mě totálně neznámou americkou sebranku Daylight Dies. Doom melancholie padající z drážek „Dismantling Devotion“ mi přichází vhod, je ideální k tapetování pozadí, při pozorování dění venku za tabulkou skla, kterou vymaloval mráz do roztodivných mozaik.

 

Druhé album v kariéře souboru není na první poslech. Tak už to ale chodí, u těchto náladotvorných, pochmurných záležitostí. Kdo se bude cítit jako ryba ve vodě při poslechu recenzovaného materiálu? Rozhodně příznivci Katatonie, Mar De Grises, nebo Swallow the Sun. Album na posluchače vrhá ocelový melancholicky laděný příkrov. Občas jsem onou jednotnou nevýchodností zazděn a nuděn, občas mě přestane bavit monotónní chrčák, snažící se o melodie, jen občasně prostřídaný náznakem čistého vokálu. Stylově pevně zařaditelného do melodického death doomu, včetně silného melancholického nádechu. Ten se vkusně prolíná celou plotnou a pojí jednotlivé výšlapy do celistvého depresivního tripu. Chmurná většina je obživována minoritními paprsky naděje a melodií, které hudbu vytahují z bažin nudnosti a fádnosti. Album dostalo do vínku zvuk, který lze charakterizovat jako stylový, a těšíte se jako malé děcko na bonbón, aby se prodraly k vašim slechům akustické kytary.

 

Album má standardní obtěžkanou pomalost, z níž se vymyká skladba "Dead Air". Jedná se asi o nejrozmanitější skladbu z alba, kde nalezneme i překvapivou rychlostna, nečekanou pro dark spolky typu Daylight Dies. Další silnou zbraní je kytarové spřežení Barre Gambling a Charlie Shackelford. V jejich práci si naprosto ujíždím, je to dokonalá souhra, jedna kytara tvoří dole základní hutnou stěnu a hluboké sekance, druhá na ní vytváří obrazce nálad. Někdy jen tak zevluje, rozvíjí hlavní motiv a táhlé harmonie, nebo se obě odpíchnou a najednou proplétají vlastní melodie kolem hlavní osy skladby.

 

V konečném sumáři mi vychází nakažlivě poslouchatelná, ponurá, melancholická, doom deska, jak pro labužníky stylu, tak i pro náhodné kolemjdoucí, kteří se k tomuto CD dostanou. Nevzdávejte to po prvním poslechu, pokuste se případně znovu s jinou náladou a rozjitřenou myslí, která potřebuje zhojit rány, způsobené moderní rychlou dobou. Není co ztratit, s Daylight Dies lze pouze získat. Není třeba báti se neznámého, ponořte se do „Dismantling Devotion“. Věřím, že nad hladinu - pro nadechnutí - nepůjdete celou hodinu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

maar / 5.11.12 11:25odpovědět

Pro mě je to docela objev ... po poslechu téhle platňě a nejnovější "A frail becoming" docela čumím. V podstatě nechápu, co mě na tom baví:))) Melodický stokrát hraný melodie, nijak objevnej hlas a celkem standardizovanej (v rámci žánru) sound a přesto je to kompaktní a hrozně poslouchatelná věc. A máš pravdu, je to hodně podzimní a zimní kapela:)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky