Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Představme si přístroj, který bude schopen přiblížit konkrétní stav člověka, jehož sny mohou fungovat na bázi zábavy a sledování jeho příběhů. V dnešní době, kdy je možné v rámci nadstavu televizních stanic a programů vidět prakticky cokoli a kdy se bizarnostem a stupiditám nejhrubšího zrna meze nekladou, se zdá taková představa docela normální. Aktuální koncept Between The Buried And Me však neberme jako odpadní produkt pokleslé zábavy, ale spíš jako test. Test toho, jak objevný a přínosný zrovna tento typ projekce může být a také test nás jako společnosti. Co to o nás vlastně vypovídá? Jak daleko jsme schopni zajít, kde jsou, pokud tedy nějaké jsou, naše hranice?

Připusťme si i další možnosti a připusťme si hlavně to, že se tak právě teď děje. Jsme svědky různých pohnutek mysli snílka, vážných i banálních situací i témat a různých pohledů na věc z řad publika. Pak si vedle toho na stejnou úroveň postavme prověřené hudební vybavení Between The Buried And Me, koncept minulé desky, vybavme si klidně i ty předešlé a je víc než zřejmé, že na podobném vědeckém úkolu by měla pracovat právě tahle kapela. Se svými neustále se rozšiřujícími obzory na poli progresivního metalu, v němž je nadále ta divokost mládí a hravost metalcoru, který se sám o sobě už dávno vytratil a transformoval do současné, vývojově vyšší hudební entity.

Stejně jako mnoho dalších (je nás většina) nemám pocit, že by tahle kapela nahrála slabší desku. Možná se v minulosti na některé vyjadřovala poněkud kostrbatěji, ale svůj smysl a poslání si obhájí všechny. Automata I je prvním dílem konceptu, 35 minut krátkou poznávací exkurzí a dalším rozkrytím možností kapely, jejíž kapacita se zdá být bezedná. Krátká stopáž je výhodou, to bezesporu ano. Pouhých šest skladeb je v tomto ohledu plně dostačujících a svým naturelem informativních až až.

I přes jistotu, že album ani po čase neztrácí na síle a přesvědčivosti, si stále nemohu být jistý, že jsem dokonale poznal jeho pravou povahu. Na tu bych (stejně jako v minulosti) ještě nechal pár týdnů na uzrání. A ani těch 35 minut mi k tomu výrazně nepomohlo. Charakter nahrávky a hudební vývoj kapely, která je schopná se nadále posouvat a přitom sama sobě nezůstat nic dlužna, je velmi osobitý. Ač je rozpoznatelnost Between The Buried And Me od ostatních poměrně snadná, je pořád dost fascinující se proplétat konkrétním dějem. A ten, který nabízí Automata I rozhodně podněcuje velký zájem a hlubší souvislosti být blíž a dotknout se pochopení.

Už dávno v tom nehraje roli trpělivost, ale právě průzkum míst, kam je kapela ochotná se podívat a jak umně je schopna pracovat s novými výzvami. Ať už je to otvírák a potenciální (prog) hit Condemned to the Gallows, nebo uhlazená rocková malebnost Millions, či závěrečná běžkyně na dlouhou trať Blot. Je to jedno. Pokud jde o hudební koncept, je Automata I album rozdělené na několik částí, které ve výsledku nehrají roli. Malou poznámku na závěr si ale neodpustím - ta dráždivě ukrývaná elektronika mě baví opravdu hodně. Vždyť je to všechno zase o tom neustálém souboji živého vs. neživého prostředí kolem nás. Automaticky. Přirozeně i programově.