Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Daylight Dies - Dismantling Devotion

Daylight DiesDismantling Devotion

Michal Z1.1.2010
Zdroj: CD
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nakažlivě poslouchatelná, ponurá, melancholická, doom deska, jak pro labužníky stylu, tak i pro náhodné kolemjdoucí.

Venku panuje krásná, konečně bílá zima a to i v údolí. Dostal jsem choutky poohlédnout se po něčem pomalejším, temně zlověstném a hlavně neznámém. Volba padla na pro mě totálně neznámou americkou sebranku Daylight Dies. Doom melancholie padající z drážek „Dismantling Devotion“ mi přichází vhod, je ideální k tapetování pozadí, při pozorování dění venku za tabulkou skla, kterou vymaloval mráz do roztodivných mozaik.

 

Druhé album v kariéře souboru není na první poslech. Tak už to ale chodí, u těchto náladotvorných, pochmurných záležitostí. Kdo se bude cítit jako ryba ve vodě při poslechu recenzovaného materiálu? Rozhodně příznivci Katatonie, Mar De Grises, nebo Swallow the Sun. Album na posluchače vrhá ocelový melancholicky laděný příkrov. Občas jsem onou jednotnou nevýchodností zazděn a nuděn, občas mě přestane bavit monotónní chrčák, snažící se o melodie, jen občasně prostřídaný náznakem čistého vokálu. Stylově pevně zařaditelného do melodického death doomu, včetně silného melancholického nádechu. Ten se vkusně prolíná celou plotnou a pojí jednotlivé výšlapy do celistvého depresivního tripu. Chmurná většina je obživována minoritními paprsky naděje a melodií, které hudbu vytahují z bažin nudnosti a fádnosti. Album dostalo do vínku zvuk, který lze charakterizovat jako stylový, a těšíte se jako malé děcko na bonbón, aby se prodraly k vašim slechům akustické kytary.

 

Album má standardní obtěžkanou pomalost, z níž se vymyká skladba "Dead Air". Jedná se asi o nejrozmanitější skladbu z alba, kde nalezneme i překvapivou rychlostna, nečekanou pro dark spolky typu Daylight Dies. Další silnou zbraní je kytarové spřežení Barre Gambling a Charlie Shackelford. V jejich práci si naprosto ujíždím, je to dokonalá souhra, jedna kytara tvoří dole základní hutnou stěnu a hluboké sekance, druhá na ní vytváří obrazce nálad. Někdy jen tak zevluje, rozvíjí hlavní motiv a táhlé harmonie, nebo se obě odpíchnou a najednou proplétají vlastní melodie kolem hlavní osy skladby.

 

V konečném sumáři mi vychází nakažlivě poslouchatelná, ponurá, melancholická, doom deska, jak pro labužníky stylu, tak i pro náhodné kolemjdoucí, kteří se k tomuto CD dostanou. Nevzdávejte to po prvním poslechu, pokuste se případně znovu s jinou náladou a rozjitřenou myslí, která potřebuje zhojit rány, způsobené moderní rychlou dobou. Není co ztratit, s Daylight Dies lze pouze získat. Není třeba báti se neznámého, ponořte se do „Dismantling Devotion“. Věřím, že nad hladinu - pro nadechnutí - nepůjdete celou hodinu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

maar / 5.11.12 11:25odpovědět

Pro mě je to docela objev ... po poslechu téhle platňě a nejnovější "A frail becoming" docela čumím. V podstatě nechápu, co mě na tom baví:))) Melodický stokrát hraný melodie, nijak objevnej hlas a celkem standardizovanej (v rámci žánru) sound a přesto je to kompaktní a hrozně poslouchatelná věc. A máš pravdu, je to hodně podzimní a zimní kapela:)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky