Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead Melodies - Fabled Machines Of Old

Dead MelodiesFabled Machines Of Old

Symptom30.7.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 Series II / Marshall Major II
VERDIKT: Nečekaně osvěžující nahrávka zkoumá možnosti temné ambientní hudby z perspektivy akustické kytary.

Překvapení a vývoj jsou v hudbě z dlouhodobého hlediska tolik, co čas v lidském životě, totiž ta nejcennější komodita. Tom Moore si to evidentně uvědomuje, a tak na nové nahrávce přichází s oživením v podobě akustické kytary v hlavní roli. Je to spojení nečekané, v rámci diskografie oregonského labelu Cryo Chamber poměrně neslýchané a o to cennější, že bezvadně funguje a dává jinak mnohdy monotónním nahrávkám nový rozměr plný energie. Ve vedlejších rolích se mihne elektrická kytara, zazní baskytara i field recording a samozřejmostí jsou syntezátory mnoha odstínů.

 

Premisu příběhového pozadí, která nemůže být jiná než fantaskní, napoví výjev na titulní ilustraci. Ať už jde o zpodobnění blízké či vzdálené budoucnosti nebo snad alternativní podoby některého z předchozích století, je to výborná duševní potrava pro všechny milovníky dobrého vypravování. V mysli sledujeme starého barda, který v krčmě provoněné dýmkou a medovinou luští zápisky ze starých svitků a knih o minulosti světa. Příběhy o velké říši z dob druhého věku strojů, kdy proroctví o ohnivém kameni a boj o nadvládu přivedli lidstvo ke zkáze…

 

Krok správným směrem pro diskografii Toma Moora z hlediska její různorodosti, pro svět hudby jako takový asi nic zásadního. Zapojení vícera žánrů z kategorie hudebního minimalismu do většího výpravného celku je ve výsledku osvěžující a oči otevírající poslechový zážitek. Decentní folkařina s akordy vybrnkávanými na klasickou kytaru dominuje zejména první části alba. Ve spojení s šamanskými bubny a pravděpodobně digitálně emulovanými zvuky netradičních strunných nástrojů je možné bavit se o jisté hudební podobnosti s norskou Wardrunou. V případě alba Fabled Machines Of Old slouží hudba především příběhu a jeho atmosféřě, ambice nějak hlouběji postihnout lidovou moudrost a spiritualitu bych tu nehledal.

 

Závěrečné hodnocení nemůže být jiné než kladné. Spojení neofolkové kytary s prvky kinematografické hudby je organické a naprosto funkční. Hráčské schopnosti Toma Moora nedosahují virtuosity velkých jmen akustické scény, proto nečekejte promyšlené a košaté aranže ve stylu německých Empyrium a jim podobných. Na druhou stranu může být jeho projev záměrně tlumený, aby lépe sloužil potřebám skladeb samotných. Na každý pád jsou repetitivní motivy ve vynikající symbióze s okolním děním, do kterého svou trochou přispěli Simon Heath za Atrium Carceri pro trojku Strawmills Burning a Jim Field za Northumbria pro šestku On Crimson Waters.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 2.8.21 9:45odpovědět

Ten Rozalski (autor přebalu) je fakt všude. My, kluci od deskových her, ho máme na talíři prakticky denně skrze hru Scythe. Naštěstí se na ty jeho výjevy dá dívat do aleluja.

Symptom / 2.8.21 13:01odpovědět

Scythe jsem měl na talíři zrovna včera a je fakt, že atmosféra Rozalskiho ilustrací z obalu přímo odkapává, ale v tomhle případě by autorem měl být Simon Heath.

Lomikar / 2.8.21 17:02odpovědět

Lol, tak to si pro tu inspiraci skutečně nešel daleko. Když jsem to porovnával v detailech, tak ten Heath to má akorát digitálně vyhlazenější a ty jeho mašinky zřejmě neběží na páru, jinak je to némlich to samý. Už třeba ta rozkročená persona v popředí pro měřítko.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky