Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Deafheaven - New Bermuda

DeafheavenNew Bermuda

Victimer23.10.2015
Zdroj: flac / mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330 / phone
VERDIKT: V black metalu Deafheaven je krása melancholie a barvy podzimního listí.

Jakmile se objevily první zprávy o blížícím se vydání nové desky náladových vzeklounů Deafheaven, mysl zpozorněla a drze si usmyslela vzít si tohle album pod svá křídla. Kdo rád smutnou rubanici s trochou nostalgie a procházky večerním údolím s lopatkou v batohu, je znovu vítán. Ostatní, kteří mají všech pět pohromadě, jsou zváni na povedený mix atmosfér, kdy o čertovské běsnění brnká rocková skepse a chmury zamračeného nebe. Tak nějak normálně a přitom kouzelně.


Minulým albem "Sunbather" si mě Deafheaven naklonili na svou stranu. Umění neotřelosti a překvapení kloubením stylů, které jsou dnes stejně běžné jako ranní káva, či večerní pivo, to už chce mít pod čepicí. A to tihle hoši ze San Francisca mají. Což ostatně potvrzují i na aktuálním albu. Tam kde skončil "Sunbather", svěže a bez poskvrny pokračuje "New Bermuda". Pár experimentů, náladovka, krvelačná blackmetalová bestie zavěšená na zádech a ruce v kapsách.

 


Deafheaven to prostě zvládají. Novinka je pohlcením zmíněného, jen bych přidal zepár thrashových riffů a hodně shoegaze. Nic nového pod sluncem, měsícem, ani v našich domácnostech navyklých na ledacos, ale někdo to má dáno shůry. "New Bermuda" je vysoce frekventovaným mixem nálad, rychlostí, změn a prolínaní. Bez avantgardních kudrlin, pěkně od podlahy. Ve větru, v podzimních plískanicích, s příchutí čerstvě posekaného dřeva i s pouliční směsí nálad a protikladů.


Najdou se i místa, kdy si Deafheaven zahrávají. Ať už je jejich thrashování zbytečně unylé a rockující duše stojící ve stínech podzimního dne si zoufá až moc okatě. Ano, jsou tam, přehlédnout se nedají, ale pozitiva je stejně semelou. Stejně jen tak provokují, aby řeč(ž) nestála. Deafheaven volně navázali na svou předchozí desku, vzali si z ní co potřebovali a posunuli to o kousek dál. Někdy výstavně, sem tam křiklavěji, ale funguje to.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/deafheaven.jpg


Co víc, tahle třičtvrtěhodinka působí vydatně i po deseti, dvaceti projetích. V tom jsou Deafheaven machři. Dají čichnout, pak na vše hodí závoj pochybností, aby nakonec vyvolali uznání, nebo rovnou nadšení. Prolínaní atmosfér "New Bermuda" je kouzelné a pořád v něm lze něco nového najít. I když je vše při starém a takto hraje kde kdo. Deafheaven se holt pro tuhle hudbu narodili.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Daniel / 9.6.18 10:17

Už i v black metalu hraje hlavní roli marketing. Musím ale ocenit geniální rozhodnutí zúčastněných, při vědomí svých schopností, vytvořit ten humbuk kolem a dostat se na vrchol. Samotné hudbě totiž chybí skoro vše - hraje se tradiční black metal ve značně neinvenční podobě, instrumentální schopnosti jsou nevalné, vše dorazí pro danou nahrávku nevhodný zvuk. Přitom gregoriánské chorály mají na albu už Orphanage v dobách, kdy leckdo z téhle party nejspíš tahal ještě kačera a v podstatně lepší a invenčnější podobě. Marná sláva, Madonna má erotiku a skandály a Batushka mají liturgii a strašně tajemnou image, což mimochodem opět není vůbec nic originálního. Ale vzhledem k úrovni tvorby je to opět logické rozhodnutí, které fantasticky zafungovalo. Mimochodem ten kontrast je ještě větší, když si uvědomíme, jaký je rozdíl mezi schopnostmi a popularitou mezi Batushka a Et Moriemur. Batushka 67 132 liků, Et Moriemur 1358 liků.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky