Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ono se to řekne, medová tříšť. Ale vlastně to v případě této kapely neznamená nic jiného, než to věčné spojení, kdy vše sladké co najdete po baráku a ve své hlavě dáte dohromady s bzučivým základem black metalu, zamícháte, mrknete, že výsledek je něco ve stylu hořké čokolády a servírujete. To sladké je jen někde, zbytek pořád docela křiví hubu. Ale to stačí. Pořád víte, že se k tomu co tolik láká nabírat lžičku za lžičkou stejně dostanete. Nejvýrazněji se Deafheaven se svou kombinací snů a utrpení vytáhli na albu Sunbather, kdy se o nich mluvilo asi nejvíce. Jak pochvalně, tak s jistou mírou škodolibosti. To už k tomu jak svou hudbu pojali prostě patří. A že mnoho ortodoxních novinku rovnou odsoudí, to je téměř stoprocentní. Pokud se totiž na albu New Bermuda spíš jen pokračovalo v osvědčeném formátu, novinka na to jde jinak.

Ne od lesa, ale z ulice. Ze života kolem nás, ne z útěků za svobodou, kde se tělu chtělo vyřvat všechny bolístky. Mysl je pořád volná, možná je hlava v oblacích ještě víc než v minulosti, ale přitom je všechno civilnější, reálnější. Vždyť i všední ráno má své kouzlo. Ať už jste kdekoliv. Člověk se jen podívá z okna a vidí, že je všechno v pořádku. Slunce svítí, mraky se honí po obloze a popeláři přijeli včas. Ordinary Corrupt Human Love je znovu albem, které v sobě míchá koktejl snivé jemnosti a drsných výběhů skrze les, ale dnes je ten poměr výrazně jiný. Řekl bych až revoluční. Jako by si Deafheaven řekli dost. Jsme sice metal, ale proč jím plnit skoro celou desku, když se toho dá vyjádřit víc lehčí a vzdušnější formou. Pojďme si to vyzkoušet, ukázat si, jestli nám to půjde. Ono to stejně bylo cítit ve vzduchu, že jednou podobná deska vyjde. Že se ten klid a křehkost protáhnou škvírkou mezi stromy a budou víc na očích.

Děje se tak právě teď. Novinka je rozdělená pěkně 50:50. Jako třeba v Glint. Z každé strany se začíná ve stejnou dobu a se stejnými šancemi. Není to ale závod, ale setkání a vzájemná koexistence. A musím říct, že se to docela daří. I přes četné komentáře si sice nemyslím, že by Ordinary Corrupt Human Love byl, jak říkáme my Češi, kdovíjaký mástrpís, ale že je to deska, která svým naturelem vyloudí nejeden emoční příznak, to je bez debat. Deafheaven jsou pořád smutní a melancholičtí, jsou pořád neurčití a beroucí život takový jaký je přes barevnost skleněnky. Nikdo jim nevzal jejich představy, ani když se zdá, že stojí na zemi mnohem pevněji. Někdy jsou zkrátka krásní a přesvědčiví, jindy zase trochu vrávorají.

A přesně tak beru i novinku. Jsou na ní místa a pasáže, které jsou načasované a vygradované přímo fantasticky (vemte si třeba takovou Canary Yellow), ale pak se najdou i takové, kde to zaskřípe a ten nesoulad je do uší bijící. Za mě například blackový zpěv v úvodní baladě You Without End. To fakt ne. Ona mi sice časem k srdci přirostla, ale pořád jako by demonstrovala, že není úplně vše vyladěno. To asi proto, že jí víc sluší být úplně potichu a moc si netroufat. Naopak Worthless Animal, která je hozena do vody podobným směrem, umí být ve své podstatě víc divoká a odvážnější, než aby si přiškrceně cosi mluvila ze snu a jen lehce omílala břehy. Takovou naštěstí nezůstane a když je třeba, hezky si odfrkne.

Všechno je to o souladu. A uvěřitelnosti. Těžko totiž věřit něčemu, co zní nepatřičně a v některých fázích dokonce blbě. V Night People, kde se ohřála i Chelsea Wolfe, je ta lehkost uvěřitelnější. Jednoduchá, bez blbých křiků nazdařbůh. Stejně tak Near, což je vlastně klasický shoegaze song, kde slunko překrývá stíny a lehce šimrá na kůži. Nic víc není potřeba. Deafheaven jsou schopní nahrát étericky rockový song, jsou schopní jej propojit s čertovskou klasikou (někdy tedy dost kostrbatě) a co jim jde pořád nejvíc, je klasický metalový song, ve kterém to šlape od začátku a přidává se na atmosféričnosti a gradaci, tak aby se dostavil pocit plného uspokojení. Tak jako v případě Honeycomb nebo ve zmiňované Canary Yellow.

Vybírám si, ano, a novinka mně k tomu nutí. Má takový charakter. Umí být skvělá společnice, ale taky úhybná a trochu falešná. Přesto ji mám rád, to rozhodně. Poslechy Ordinary Corrupt Human Love patří mezi nejfrektentovanější za poslední dny a bylo jen těžké odolat. Tahle muzika je mi šitá na míru, takže jsem vydání tohoto alba bral jako velkou radost a výzvu se vzájemně poznat. Povedlo se a to je to hlavní.