Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Death In June - The Snow Bunker Tapes

Death In JuneThe Snow Bunker Tapes

Bhut21.6.2013
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Jakou jinou recenzi byste chtěli asi v červnu číst? Death In June vás svými tóny alespoň na moment zchladí. Nové album je napěchováno zdravými emocemi a zanechá citelné stopy, které nikomu újmu rozhodně nepřivodí.

Je třeba se v tomhle vedru trochu svlažit. K tomu dopomůže The Snow Bunker Tapes nejen svým názvem, ale především náplní, kterou nám Death In June letos nabídli. Respektive, kterou nám sám vynikající umělec Douglas Pearce nabídl.

 

Asi by se hodilo do začátku trochu slov o tom, kdo vlastně Douglas P. je, případně, co je celá kapela Death In June zač. Na druhou stranu mne obepíná pocit, že ti, co si rozklikli tento článek, přinejmenším tuší, o co jde, popřípadě jsou náležitě zasvěceni. Zbylé populaci popřeji mnoho štěstí při zdatném lovení informací přes vševědoucího strejdu gůgla. Stačí odkaz na wikipedii, což? Takže odhrňme bokem data, fakta, mýty a pověsti a vrhněme se do lůna desky nové – desky The Snow Bunker Tapes.

 

Ačkoliv nejsem pravidelným posluchačem této kapely a spíše se vracím k prvotním zásekům, z nichž největší přízeň mého přehrávače sklízí album The Guilty Have No Pride, stále po očku sleduji dění v tomto táboře. Čímž chci vlastně říct, že se mi nové album líbí, ale nechci předbíhat úděl článku. Takže hezky popořadě. Neochvějný tvrdošíjný neofolk líbivého a srozumitelného střihu. Daný žánr není mou krevní skupinou, ale když už se mi něco zalíbí, tak to zjevně stojí za to, …anebo právě naopak. Tato deska vane klidným líbezným vánkem, jako když ručka drahé milované bytosti svými něžnými prstíky přejíždí přes vaše tělo. Snaha mluvit o lásce? A proč ne, konec konců The Snow Bunker Tapes je album nabité emocemi, plné melancholie a křehkých pocitů. Nevidím proto důvod, proč se podobným výlevům vyhýbat a zapuzovat jejich invenci vedrat se na povrch. U této konejšivé hudby se totiž dá krásně snít a spřádat myšlenky. A nejen proto je počin výrazný a nezapomenutelný. Dávám přednost hudbě, která ve mně vzbuzuje něco víc, něco co podmiňuje určité stavy mysli, ať se jedná o jakýkoliv druh vnitřního rozpoložení. Chápejme tedy tuto nahrávku i jinak, než jen jako prosté plnění smlouvy s vydavatelem. Ona se totiž na první dojem zdá být jednoduchá a je možné, že mnohé ani nezaujme. Proč? Je to tak prosté. Pozastavte se, prosím, na chvilku ve svém vlastním shonu, posaďte se, uvolněte se, dejte větší prostor relaxaci a prostoduchému nicnedělání. Už to funguje? Jistě, že ano. Jak jinak také může uvolněná citlivá, dejme tomu i neofolková hudba zabírat. A nyní jsme u cíle.

 

Tahoun hudby je kytara, charakteristický Douglasův hlas a jemný doprovod ostatních nástrojů, které jen z jakéhosi pozadí utváří kulisu, aby samotný představitel neseděl jen tak naprázdno v tmavém závoji podia. Letošní Nick Cave je sice jiná liga, ale tvorba obou pánů se mi pocitově zdá být shodná, přinejmenším podobná. Hudbou sedí každý z umělců u jiného stolu, ale zážitek shledávám nemálo se překrývající. Možná kapku odvážné tvrzení, ale nadarmo bych jej nevyřkl. Mistr Pearce má můj obdiv už jen proto s jakým sveřepým přesvědčením propaguje svou kapelu. Je totiž jedním z posledních, kteří chápou, že symboly vyvolávající rozruch nemají jen jednostranné, omezené, politicky tupé a extrémistické vysvětlení. Toť ode mne vše.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky