Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Death. Void. Terror. - To the Great Monolith 2.5 (EP)

Death. Void. Terror.To the Great Monolith 2.5 (EP)

Victimer18.8.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Rituální praktiky neúplného alba mají svou sílu.

Rituálně metalové Švýcarsko je destinace, kde jsem to začal mít velmi rád a jezdím tam častěji, jak k moři. Kapelami jako Arkhaaik, Dakhma a Arrows to v mém případě začalo a jde to postupně hlouběji, protože dalších interpretů je dost na to, aby vznikl jeden celistvý rituální kolektiv, Jünger Tumilon. Do tohoto spolku patří také Death. Void. Terror. (dále DVT). Jejich snahy čítají dvě alba, k nimž letos přibylo nové EP, které je příznačně ocejchováno jako album 2,5 - tedý dva a půltý rituál. No a kam DVT stylově zařadit? Celkem předpokládaně někam na pomezí jeskynního doomu a blacku, s loučemi v rukou a s určitým podílem kvalitní zhulené dronáže jako důkaz, že švýcarské katakomby mají grády a jen tak se z nich nevymotáš.


Nové EP opečovali Sentient Ruin Laboratories a poslali vzkaz, že EPko je třískladbový doklad toho, že DVT jsou stále naživu a mají se k světu (tam dole). Nyní ho rozebereme. Půlhodinová rituální masáž spočívá ve dvou skladbách metalových a v závěrečné drone opakující se hypnóze, která zabere 15 minut a není jen tak pro každého. Někoho možná opravdu zhypnotizuje a dalšího rozzlobí do té míry, že album vypne a řekne si, dost bylo hulení a ohýbání reality, chceme ven na vzduch. Toho totiž při poslechu DVT není na rozdávání a jedinec je vtlačen do podivné, hermeticky uzavřené místnosti, kde se spřádají pouze nekalosti zasévající v hlavě pochybnosti být normální a hodný. Ano, tohle EP není hodné, ale je určitě hodné vaší pozornosti.

 


DVT mají co nabídnout i na krátké ploše a ve třech skladbách. Hlodají, zasévají vnitřní zlo a přitom asi i léčí. Vše se odehrává na poli sklovité výpravnosti, kdy je potvrzeno, že doom-blacková složka má co říct, ale ještě větší krajíc si ukrojí závěrečná hypno etuda Third Monolithic Manifest. Je hezké, jak má vše své číslo, aby při čtení kroniky nebyl problém něco dohledávat. Tohle mini album je albem na půl žerdi, tedy 2,5tým albem, a i předchozí desky byly monolity s čísly. Nač vymýšlet názvy, když jsou čísla součástí magie.


EP je pomalé a zatěžkané podzemním putováním po skrytých jeskynních systémech. Když už se přidá na tempu, je na čase utéct před něčím vážně akutním. Jako ve druhé skladbě, kde se to najednou splaší a přitom to chce jen zachovat klid a chladnou hlavu, protože hlasy v ní jsou sice divné a mystické, ale taky nabádají k navrácení k normálu. Nebo taky ne. Další osud mini desky v normálu moc není. Ozvývají se staré rány a chuť je nechat vyhnít. Uff...


Pak je to vše o tom, do jaké míry přijme posluchač třetí skladbu. To je dark-drone ambientní dlouhá sondáž někam, kam se každému nechce. I já jsem to většinou zabalil po dvou skladbách a nechal to tak. Ale nakonec to má svoje kouzlo. Je to tupé, jedno omýlající poselství, ale určitý druh pozornosti to nabídne. Nechci úplně mluvit o hypnóze, tady to asi není správný termín, ale spíš o zbystření a kázání. Temnota je různá - poslechni si její nový vzkaz.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky