Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Deathrow (GER) - Deception Ignored

Deathrow (GER)Deception Ignored

-krusty-7.6.2024
Zdroj: LP
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70 + sluchátka KOSS UR-40
VERDIKT: Ojedinělé album, které ve skromné diskografii Deathrow tak nějak přišlo a odešlo, a ač je nejprodávanějším v jejich krátké historii, už se ani náznakem nevrátilo.

Byl jednou jeden malý chlapec a ten jezdíval logicky s rodiči na dovolenou. A nejraději k maďarskému Balatonu. Koupání bylo fajn, jídlo bylo fajn, ale stejně se nejvíc těšil vždy do přilehlého Siofóku, kde byla spousta obchůdků, neznámých pochutin, barevných žvýkaček, sladkých džusů, stánků s lecčíms a všechno tam prostě neonově svítilo a lákalo. A v pár výlohách byly vystaveny i opravdové poklady jako třeba placky, pogumované nášivky (kam dnes zmizely?) nebo kazety s nádhernými obaly, které chlapec naprosto neznal. Od Balatonu si dovezl první placku s motivem Rambo, aniž by ten film kdy viděl, první placku Scorpions, aniž by je kdy slyšel, první nášivku „Jump In The Fire“, protože ten čert vypadal prostě skvěle…


A z Maďarska, které nám suplovalo západ, si začal vozit i kazety. Byly to takové pofiderní originálky, ale s barevnými obaly a lákavými motivy na na nich. Pravda, občas byl obsah na nich matoucí – jako třeba když na Helloween – Walls Of Jericho byly ke konci tři skladby, na nichž hansenovci lehce změnili styl a kousky Mordor, Branded And Exiled a Realm Of Shades chlapec tehdy pasoval na to nej od Helloween. Ale každopádně takto proběhlo první setkání s Holy Moses, Metallica, Kreator….a Deathrow. Chlapec zvažoval, zda jít do alba Riders of Doom s úžasným obalem nebo spíše do tehdy čerstvě vydaného Deception Ignored. Druhá možnost zvítězila a je to moc dobře, protože se vytvořil vztah, který trvá dodnes.

 

deathrow band


Na německý (techno)thrash (nedejbože prog nebo art) se dnes leckdo dívá skrz prsty. Nebyla v tom anglická nebo americká preciznost, vymazlený zvuk a dost mohla vadit i německá angličtina, ale je nesmysl tu scénu podceňovat. A německý thrash byl vždy dravější, pekelnější, smradlavější. Američani měli vždy lepší vlasy, boty, elasťáky, ale v Reichu se zase vařilo opravdovější peklo. Prostě Sodom, Kreator, Holy Moses, Vendetta, Tankard, Destruction, Exumer, Assassin, Paradox…

 

A taky düsseldorfští Deathrow, kteří na svém debutu ještě nebourali žádné hranice a už v roce 1996 byli zhmotněním thrashového klišé. To se začalo lehce měnit na dvojce Raging Steel (1987), která ve dvou či třech skladbách lehce nakročila k tomu, co se mělo linout z drážek jejich trojky Deception Ignored. Do sestavy přišel nový kytarista Uwe Osterlehner a právě díky němu lze zaslechnout akustickou kytaru nebo klavír či kostelní varhany. Třetí album Deathrow má totiž solidně blízko k progresivnímu vnímání thrash metalu. Sedm skladeb je stále rychlých, ale mnohem více se pracuje s náladou a melodiemi. Kytarový dvojzápřah kouzlí jednu melodii za druhou a doslova vyučuje, jak mají hrát dvě šestistrunky v thrashové kapele. Velký skok zaznamenal vokál basisty Mila, který na debutu převážně štěkal, ale už třeba Dragon´s Blood z dvojky ozdobil melodickým pokusem, který nedopadnul vůbec zle. Pravda, je třeba si na jeho výraz možná chvilku zvykat a přiznat si, že není technicky dokonale dokonalý, ale to ostatně platí pro celou nahrávku.

 

U nahrávání byl Harris Johns, což byl už tehdy zkušený mazák – a nahrávka svým zvukem a produkcí prostě odpovídá roku 1989. Při nedávném poslechu jsem si uvědomil, že nahrávat tohle album o pár let později a třeba po floridsku, tak nějaký Focus bude možná zapomenut (ano, rouhám se, ale opravdu tam v pár momentech zaslechnu závan masvidalovštiny). Kdyby se nenahrávalo v Berlíně, kdyby se bicí trochu ukáznily, kdyby se jelo na klik…ale historie na „kdyby“ nehraje. Přesto je Deception Ignored vrcholem nejenom pro Deathrow, kteří se po vydání čtvrtého alba Life Beyond (1992) definitivně rozpadli.

 


Nahrávka obsahuje sedm (reedice na CD/LP osm) skladeb intenzívního, leč melodického a snad mohu říct, že i chytlavého thrashe, ochuceného spoustou progresivnějšího koření. Skladby jsou košaté, ale díky melodiím i zapamatovatelné. Už při pohledu na stopáže 9:20 a 7:10 musí být každému jasné, že ortodoxní thrashing bude na albu v defenzívě. Deathrow se drží klasického stylového stereotypu vždy jen určitou chvíli a i tu obohacují kytarovými výšivkami a naléhavým vokálem, evokujícím občas speedmetalovou úpornost. Ale  k tomuto albu prostě patří, stejně jako chvílemi těžkopádné bicí. Deception Ignored je album na jeden poslech – myšleno tak, že nekouskovat a neodcházet pro chipsy, prosím. Přesto je mojí povinností vypíchnout otvírák Events In Concealment, instrumentální Triocton, výtečnou Watching The World, čistou kytarou uvedenou Machinery a hlavně Narcotic s neuchopitelným refrénem, ve kterém se prolínají vokály a harmonie skoro nepochopitelně.

 

deathrow vinyl

 

Ano, jasně, samozřejmě – tohle celé je o bezbřehé nostalgii, ale i tak si myslím, že na tohle album by se nemělo zapomenout. Už jenom proto, že žádné takové podobné jsem ani od Deathrow, ani od nikoho jiného už nikdy neslyšel.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pekárek / 13.6.24 19:15odpovědět

Pěkná a důležitá připomínka. Díky!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky