Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Původní plán pověnovat se novince raison d´etre během druhého dílu Nihilcut, tedy kam svým záběrem dnes už ikonicky spadá, vzal brzy za své. Ona by se tam ta deska tak trochu ztratila. Vůbec ne svým významem, ale stejně by byla jen jednou mezi dalšími a to vždycky svádí k podcenění situace. A zrovna na specifické situace je Peter Andersson jedním z nejpovolanějších. Na takové, které si člověk skutečně uvědomí, až je zahnán do kouta a nucen zaměřit se sám na sebe a své mnohavrstvé psychické stavy. Pak je teprve ten správný čas pro tajuplný odkaz raison d´etre, který Peter šíří už neskutečných 27 let.

Dalo by se říct, že Alchymeia po hudební stránce neuhýbá z vytýčené cesty a pokračuje tam, kde skončilo Mise En Abyme. Je to možná příliš zjednodušené tvrzení, ale proč vymýšlet složitosti, když se samo nabízí. Alchymeia je albem spojujícím religiózní chóry se světem temného podzemí, skrytých představ a výjevů. Prohlubuje spirituální magii desky předchozí a zkoumá nové možnosti založené na podobných principech. Pokud bych ale směl porovnat, aktuálně jsme spolu s novinkou ještě víc duchovně založení a orientování k využití různých stylů zbožných vokálů. O celkové působivosti se pak není třeba dlouze bavit. Je tam zároveň otisk minulosti a spojení (řekněme) industriálněji laděných momentů s éterickým vlněním, které se neustále vrací a je jedním z hlavních znaků nahrávky. Je tam však doopravdy podstatně víc.

Album je zasvěceno švýcarskému lékaři Carlu Gustavu Jungovi, který se během svého života pohyboval v odvětví analytické psychologie. Pak už je snadno k dohledání (nebo pro některé zasvěcenější k osvěžení) jeho přínos psychologii, který spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie (jak praví wikipedie). A tím v podstatě můžeme pokládat koncept alba za vyřešený. Kdo jiný, než raison d´etre svým stylově mystickým ztvárněním prostoru pod či nad světem, po kterém se prochází běžní smrtelníci, by byl schopen podobné a svým způsobem ideální výzvy?

Vždyť je to právě hudba raison d´etre, co simuluje svět podvědomí až na samé hranici vstupu do portálu mimo reálné bytí na Zemi. Je to mystický prožitek, léčba ruchy a zvrásněná hypnóza na bázi pomalého vtažení do jiné dimenze psychiky. Když k tomu přidáme jasný mytologický otisk, nápěvy a sbory evokující vliv náboženství, je zřejmé, že spojení vědecké práce profesora Junga a smyslově tajemné hudby raison d´etre má své opodstatnění. Nadbytek jakékoli síly nutně ústí ve svůj opak.

Alchymeia znovu přináší čtyři nové, výpravné kusy, ve kterých na plátno promítá zvláštní obrazy pocházející z útrob Země, z míst, kam se nedostane každý, jen ten, který je schopen pochopit a dostane svolení ke vstoupení. Já jsem rád, že jej mám. Nepřišlo mi poštou, ani v sms, ale mám jej vryté do paměti jako vnímání magického prostoru snů, mnohdy dost svízelných a rozporuplných. Pořád však dostatečně podnětných a neodolatelně vyzývavých, abych se jich měl někdy vzdát. 

A nové album raison d´etre zcela přirozeně otevírá jejich novou kapitolu. Vše plyne, vše má své opodstanění, vše posouvá podvědomí na své cestě dál, v tomto případě hlouběji. A uhrančivost trvá. Pitvat jednotlivé dílky této temné mozaiky postrádá smysl. Ten však nepostrádá velkou míru pohlcení, až na hranici propadnutí v mocný pohyb chmur, které mohou na jednu stranu vystrašit, ale především čistí mysl a svým, detailně propracovaným způsobem, osvobozují. Album Alchymeia nabízí mimořádně silný prožitek, ačkoliv se síle jako takové snaží bránit. Ta pravá spočívá úplně někde jinde a já jsem jejímu pochopení tak blízko, jak jen můžu být. Jsem vtažen téměř dokonale a tady pak další slova ztrácí veškerý význam.