Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dostat se pod kůži finským pohanům ANCESTORS BLOOD není až tak jednoduché, jak by se s ohledem na primitivní hudbu, kterou produkují, mohlo na první pohled zdát. Jako první dojem na vás vybafne totálně podzemní zvuk podobný včelínu, ve kterém lovit rify je jako příslovečné hledání jehly v kupce sena. Zajímalo by mě, jak se jim podařilo nazvučit takovou zvukovou kouli v dnešní době, kdy i na ten nejhorší magneťák pamatující první dojmy z rocku našich otců se dá pořídit zvuk čistší. V tomhle je znát, že je to záměr, nikoliv šlendrián a neumětelství.

Kapela sama avizovala, že se chtěli vrátit ke svým počátkům v demo období a myslím, že se jim to plně vydařilo. Z každého tónů, z každé sekundy na vás dýchne undergroundový zápal se všemi klady ale i zápory. Co vlastně produkují předkové krve? Připravte se na pagan black metal s klávesami v hlavní roli. Někde jsem zaregistroval spojení symfonický pagan black metal, to ale zní hrozně a také je to velice zavádějící. Klávesová virtuozita se zde rovná primitivnímu vyťukávání jednoduchých melodií. Co jsem miloval před 17 lety u Dimmu Borgir, nezkousnu v dnešní době. Nejhorší je, že klávesy nepřehlédnete, jsou všude. Když se ale ponoříte pod nános hluku a kláves nad ním, dostane se vám kupodivu velice atmosférických a autentických nálad, kdy se najednou objevíte na hřebenu promrzlého skalního masívu a kolem hlavy vám létá hejno hladových havranů. Bicí nemilosrdně chvátají pryč zběsilým tempem a kytary s basou držící spíše podklad ke klávesám a skřehotu frontmana Rauda, beze vší načinčané parády malují rituální melodie. Přirovnal bych to možná k prvnímu albu Borknagar, kteří do nás také napálili nemilosrdnou řež, ze které na první poslech ty podmanivé, skvostné nápady vylézaly také postupně. Nebál bych se srovnání ani s ranými Moonsorrow.

Přiznám se, že se mi nejvíce líbí ambientní songy jako úvodní „Intro“, ze kterého doslova dýchá starý les, staré doby, kdy se společnost spoléhala na šamanovu přízeň, titulní „Moment of Clarity“, kde i ty synťáky zní poutavě a dokážou namalovat hudební obraz a závěrečné „Outro“, které sbírku uzavírá. Oblíbil jsem si sólo v „Legend of the Horizon“ v závěru. Epičnost přístupu tvůrců právě v tomto songu graduje a přes dvanáct minut je naplněno beze zbytku. Ponuré nálady jsou střídány atmosférickými, neřkuli ambientními. Právě pro ty má nahrávka docela velkou sílu a uvěřitelnost. Snové nálady nabízí pochmurná čtverka „From the Ruins...“. „Ritual of the Sacred Dance“ opět odbíhá a skladbu tak povyšuje o epický rozměr. V závěru přijde zase s nádherným sólem. Začátek „Puu Iänikuinen“ s tribal bubnováním nastaví song do úplně jiné roviny, když se pak píseň rozběsní, doslova vám tuhne krev v žilách. Už zmíněné „Outro“ pak album uzavírá.

Album „Moment of Clarity“ je krásně semknuté a působivé. Ovšem díky laciným klávesám hluboce průměrné. Netvrdím ale, že si svého posluchače nenajde. Kdo se s tímto žánrem ještě nesetkal a neslyšel žádnou zmíněnou desku, má možnost seznámit se s velice zajímavou odnoží černého umění.