Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Escape by mělo být závěrem koncepční trilogie francouzských podivínů Decline of the I. Opět se ponoříme do světa a díla filozofa a lékaře Henriho Laborita. Oproti předešlému skvostu Rebellion, které se neslo ve vícero rovinách a vyznačovalo se jistou neuchopitelností, lze v uvozovkách a hodně okrajově hovořit o pevném rámci držícím skladby na Escape jakžtakž pohromadě. Berte to prosím s nadhledem. I nadále se rukopis A.K., coby tvůrce a hlasu Decline of the I, vyznačuje svérázností, grandiózní šíleností a ďábelským šarmem.

Asi každého zainteresovaného bude zajímat, zda A.K. drží laťku stále vysoko, zda nepolevil či se nepřekonal a nevytvořil nejlepší dílo své kariéry. Pěvně věřím, že on sám je přesvědčen, že za c) je správně.Co dekadentní projekt smetánky francouzského pekla v čele s mistrem A.K. coby vlastníkem obchodní značky a výhradního tvůrce vlastně představuje, co obnáší a co čekat? Kdo doposud neměl tu čest, Decline of the I je temná fúze elektroniky, industrialu a post/blacku s různými vůněmi a chutěmi. Ostatně, mrkněte se na sestavu a ostatní kapely, ve kterých pánové figurují, a jistá představa je jistě na světě. Myslím si však, že ti, co o Decline of the I doposud nezakopli, jsou v menšině, takže se můžeme rovnou vrhnout na díl třetí, nazvaný Escape.

Ačkoliv mají všechny nahrávky Decline of the I prakticky totožnou stopáž, počet skladeb se s každou deskou snížil. Novinka se rozprostírá v šesti delších kompozicích a na rovinu říkám, není to žádná sranda. Mám s ní nejvíce práce. Nějak se mi nedaří se dostat desce pod kůži. Prvotní nadšení vystřídala bezradnost, nedostatek pocitů a následných slov. Je otázkou, zda je Escape albem těžkým na pochopení, nebo se pánům jednoduše rozbilo. Skladby jsou promakanější než dřív, bylo by tedy záhodno, aby se novinka i lépe poslouchala.

Scénáře skladeb jsou podobné artovým filmům, ve kterých se sice hodně mluví, ale málokdo ví o čem. Barva díla je černobílá, děsivá až psychopatická. Posluchač může mít pocit, že je vtažen přímo do děje. Album má totiž doslova živoucí energii. Představivost s fantazií jsou výtečnými aranžemi vybuzeny do maxima. Tempo graduje, elektronika tepe, metalová tíha je prostoupena továrním ruchem a celé to plave odkudsi po kamsi… Je možné, že mě pouze zrazuje moje hudební omezenost, ale časté ničení pečlivě rozpracované energie mě rozhodí natolik, že musím začít s poslechem znovu.

Z mých slov možná vyznívá, že je Escape deskou blbou nebo nejslabší z trilogie. Ale to bych nerad. Myslím si, že na pořádné obsáhnutí takové nahrávky, která se běžnému pojetí metalové hudby vyjímá, je třeba mnohem delší čas. Není zde nic, co by bylo průměrné, opakující se nebo byť jen náznakem špatné. Nejpříznivěji se tváří opravdu výborně zpracovaná elektronika ve vazbě s industriálním chladem. Tahounem Escape jsou vrstevnaté zpěvy, křiky, řevy, šepoty a hlavně pan vypravěč. Ten tomu vládne. Uctít je nutné i geniální rytmickou práci. Novinka dotahuje, co dříve A.K. pouze naznačoval. Je možné, že tím tratí na doslovnosti. Protože je podle mě mnohem příjemnější si představovat, co by šlo, kdyby… než to mít nachystané se vším všudy na talíři. Co by ovšem zástupy hudební produkce daly za takovou doslovnost a tvářily by se dokonale umělecky. Ne, zeptejte se mě za rok, zda už mám jasněji. Zatím nevím. Hodnocení je pouze pro představu o jakých číslech a nahoru se můžeme v případě nové desky Decline of the I bavit.