Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Decline of the I - Johannes

Decline of the IJohannes

Garmfrost19.3.2021
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Cílem Johannes je posluchače přilákat. Nic nevysvětlí, nedovypráví a zmizí...

Decline of the I, respektive A.K. na Johannes rozjíždí novou trilogii. Ta první byla završena pevně ukotveným albem Escape, které nastínilo možné cesty pro budoucí časy. Nutno dodat, že ani jedna varianta se nestala pravdou. Johannes i přes společné body a typický rukopis je v podstatě dokonale odlišnou nahrávkou, kterou s minulostí spojuje pouze A.K. Také sestava, která Johannes nahrála je komplet nová. Nejvýraznějším jménem mezi novici je bývalý kolega pana šéfa z The Order of Apollyon, SK. Jeho nejznámějším působištěm je Temple of Baal nebo Arkhon Infaustus. S takovým tlučmistrem v zádech se dají dělat zázraky. Zatímco se v první trilogii kapela zaměřila na dílo francouzského chirurga Henriho Laborita, v Johannes se počíná rozvíjet filozoficko-psychologické a teologické bádání dánského filozofa Sørena Kierkegaarda.

 

doti

 

O tomhle pánovi se dá říct, že se jedná o postmodernistu, humanistu a individualistu s velkým zaměřením na emoce, realitu, lidské osudy a jejich zakomponování do svých úvah. Zajímavostí a možná i důvodem proč se A.K. rozhodl věnovat právě jemu, může být fakt, že Kierkegaard své myšlenky rozpracovával z pohledu různých postav, aby si čtenář následně názor utvořil sám. Ne, nejsem zas tak sečtělý a už vůbec ne vzdělaný tímto směrem, neznám jeho dílo ani povrchně. Tohle jsem si poskládal z internetu. Jsem však navnaděný do jeho knih nahlédnout a něco z jeho myšlenek vstřebat.

 

Kdo je obeznámen s produkcí Decline of the I, ví, proč jsem se krapet zasekl u lyriky. Filozofie, poezie a vůbec myšlenky mají pro A. K. velký význam. Decline of the I své umění chápou komplexně. Stejně bohatá jako texty, je i hudební, potažmo vizuální stránka. Schválně mrkněte na klip ke skladbě The Veil of Splendid Lies, nebo vzpomeňte na starší klipy a trailery. A. K. skládá s rozmyslem. Všechno má své místo a důležitost.

 

Minule jsem vzpomněl, že každá novější nahrávka má o jednu skladbu méně, než předešlá. I tentokrát jedna položka ubyla. Johannes má pouhých pět skladeb. Říkám si, jaké to bude, až přijde na řadu čas, kdy bude mít album pouze jednu píseň. A pak? Nic? Specifikem každé desky Decline of the I je každopádně fakt, že se nikdy nic neopakuje, že je vše pokaždé jiné. Na styl Johannes jsem si musel zvyknout. Tempo skladeb je většinou spíše pomalé, nálada velice ponurá. Sem tam se probleskne jistá vznešenost, oslava, rychlost, švih, black…, aby se následně vše vrátilo zpět. Nový sólový pěvec SI na sebe nestrhává veškerou pozornost jako jeho předchůdci. A. K. mu nejen sekunduje, ale vřeští i na své poměry často. Jistý prostor dostává i hráčka na baskytaru ukrývající se pod pseudonynem AD. Klasické blackové vřískání je doprovázeno chorály, mluvením a křičením. Plus dívčí zpívání a mluvení.

 

Bezmála hodinová porce je výživnou dávkou post/blackového běsnění. Skladby a tím pádem celá deska má tendence směřovat takřka do scénického umění černobílého tápání mezi stíny. Každý má svoji noční můru. I ty. Při poslechu má neodkladný pocit únavy. Stále čekám úlevu v podobě vyvrcholení či jasného směřování. To se však neděje. Kdykoliv už to vypadá, že se skladba rozběsní a bude klid, nestane se tak. V podstatě bych Johannes přirovnal k prvnímu dílu filmové trilogie, nebo pilotu k seriálu. Všechno se v něm nastíní, ale dohromady se nic nedozvíte. Jen vytušíte. To Inhibition bylo jiné kafe a jasnější masakr.

 

 

Dříve notně užívaná elektronika nemá na Johannes příliš znatelné zastoupení. Uslyšíte ji. Vlastně často, ale pod nánosem mohutných sborů a symfonična nefunguje na první dobrou. Raději vše shodí divokou šarádou a komedií. Specifikem nahrávky tedy není vše posluchači předvést a vysvětlit. Pouze ho naláká a unikne…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky