Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Deemtee - Flawed Synchronization with Reality

DeemteeFlawed Synchronization with Reality

Garmfrost21.10.2020
Zdroj: CD / promo od Satanath Records
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: ... jak šlo hulení krví, inspirace chtěla pokaždé jiný nástroj k zvěčnění svých šílených představ...

Předpokládám, že název dEEMTee nikomu nic moc neřekne. Možná recenzentům, kterým debut Flawed Synchronization with Reality zaslal k pitvání Alexey ze Satanath Records, případně z partnerského labelu Grimm Distribution, který album vydává. Ať už je to jak chce, předpokládám, že jméno jediného člena Deemtee bude znát širší podzemní veřejnost. Multifunkční Óskar Martín (NHT) se totiž věnuje hned několika vskutku různorodým kapelám či projektům naráz (As Light Dies, Alien Syndrome 777, Autumnal, Garth Arum…). Rovněž ho objevíte v nejedné koncertní sestavě (Aversio Humalitatis, Bloodoline…). Kdo by chtěl Óskara podezřívat z únavy a vykrádání sebe sama, nechť si některou z kapel pustí a udělá si obrázek o tom, že NHT unavený není a rozhodně se nevykrádá. Teď už se ale pojďme mrknout na jeho sólo projekt dEEMTee. V bookletu NHT uvádí, že album vznikl během nahrávání alba The love album – Volume I doomerů As Light Dies pod vlivem THC. Rozhodně je to poznat.

 

deemtee

 

Rád bych zařadil Flawed Synchronization with Reality do nějakého chlívečku, ale nejde to ani při nejlepší vůli. Opěrné mantinely nahrávky může s přivřením obou očí být avantgardní black či jakýsi podivný death a ambient atd. NHT se s tím vskutku nemaže. Veškeré nástroje si nahrál sám. S pomocí přátel album i celé nazpíval. Byl jsem zvědavý na bicí, protože v některých projektech, kde se objevil, použil bicí automat a někde bubnoval sám. Zkrátím to – je to bourák. Lidově řečeno – nesere se s tím. Když album uhání, umí se do toho opřít, když zní jako z blázince, jsou takové i rytmy. Jakmile se nálada ztiší, jsou jemné i bicí nástroje. To samé platí i pro zbytek nástrojového obsazení. Rozhodně není poznat, zda základ skladeb byl stvořen na kytaru, basu nebo klávesy. Myslím si, že jak šlo hulení krví, inspirace chtěla pokaždé jiný nástroj k zvěčnění svých šílených představ.

 

Často se stává, že extrémní metalový nájezd bývá nabořený sedmdesátkovou psychedelií. Jednoduše posloucháte chvíli řezbu a najednou je z ní prog jak víno. NHTův hlas je stejně bravurní jako jako hudební mozaika. Nejčastěji používá growl a jeho odstíny. Výjimkou ale nejsou ani čisté zpěvy. Zda je majitelem zvučného hlasu on, nebo jeho hosté, nebo všichni, netuším. Zase tak se to v bookletu nepitvá, což samozřejmě nevadí. Jde zejména o bláznivou road movie do jiných dimenzí.

 

 

Rozhodně se jedná o milé překvapení, které už tedy patří do minulého roku. Netvrdím, že je album geniální a že jsem nikdy nic takového neslyšel. V tomhle ranku, kde se nehledí na hranice ani předsudky starých konzerv, bylo za poslední dvě dekády a kousek vymyšleno tolik vzrušujících děl, vedle kterých krása Flawed Synchronization with Reality poněkud bledne. Nicméně je také pravdou, že se v avantgardě nic moc převratného už dlouho neděje, a tak krása zhuleného debutu dEEMTee zase rozkvétá. Ne, vážně, je znát, že Flawed Synchronization with Reality svému stvořiteli udělalo velkou radost a tu pak nahrávka vrací posluchačům zpátky. Je škoda, že poněkud zapadlo, protože příznivce netradiční hudby může bezpochyby potěšit. Pouze doufám, že se nejedná o jediný výstřel a že bude nějaké další příště…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky