|
|
||||||||||
Sedmnáct let na scéně. Nebudu si hrát na znalce a rovnou přiznávám, že s kapelou Smutný Karel, jejíž jméno bylo prý inspirováno Karlem Hruškou (asi tím zpěvákem z Národního), jsme dosud neměli tu čest a že její nové dvojalbum se ke mně dostalo poměrně klikatými cestami. Ale dostalo.
Na webovkách kapely se dočtete něco o její historii, něco o členech souboru, něco o počtu vydaných desek, a taky něco o tom, kolik toho má odehráno a s kým vším se potkala na pódiu. Kromě očekávaných nebo prostě jen souznících jmen dojdete třeba i na moje oblíbence Biohazard, což zní v kontextu tvorby Smutného Karla trochu exoticky, ale pro vlastně proč ne. I ovečka s vlkem můžou být kámoši.
Asi už by stálo zato přiblížit, o jaké muzice se tu vlastně bavíme. Kapela sama uvádí k svému jménu dovětek „psychedelic rock music“ s odkazy ke Grateful Dead a The Allman Brothers Band, což z pohledu mé zkušenosti s dvojdeskou „Double Dead“ může být minimálně zavádějící. Autorské první album začíná hard-rockovou instrumentálkou ve stylu, jakým se v poslední době prezentovali například Black Country Communion či Joe Bonamassa na sólové dráze. Ty Hammondky jsou fakt bezva, nejen tady. Skladby Rybář či U sklenky vína by bez problému zapadly mezi pomalejší kusy desky „Nikdy nic nebylo“ od Sto zvířat. A taková Chci tě blíže mít má minimálně zabarvením vokálu hodně blízko k Váněho Progresu. Ostatně Progres by při poslechu „Double Dead“ napadl asi nejednoho z vás, a to nejen při poslechu zmíněné písně. Z celkového pohledu jde prostě o rock, místy trochu hard a většinou šmrncnutý hodně do blues a do pohody. Z ještě většího nadhledu jde o český bigbít.
Už jsem zmínil fakt dvojdesky, takže snad jen ještě dovysvětlím, že album první je autorské a to druhé je souborem coverů. Vydáním jde o dvě samostatné a lehce barevně odlišené jewel krabičky (proč nedošlo ke spojení do jedné pěkné?) s prapodivně nepovedenou grafikou (což se ostatně - při pohledu na diskografii - táhne celou historií kapely), jejíž titulní motiv je asi tím nejzajímavějším z toho všeho. Vnitřek je bída a nouze a důvod se tam pro příště vůbec nedívat. Celkové provedení je slabé, zvlášť s ohledem na to, jaké možnosti se podobně poskládaným dvojalbem nabízejí a hlavně jaké možnosti nabízí dnešní doba. Promarněná šance? Určitě ano.
Výše uvedený žánrový a cosi jako inspirační rozptyl má za následek poměrně snadnou rozpoznatelnost jednotlivých skladeb, které napomáhá i jejich různé autorství napříč kapelou, a navíc i sice nijak zajímavé, ale rovněž nijak tragické české texty. Na přednes v angličtině dochází až na albu předělávek a až tam lze pochopit, proč byla volba českých textů rozumná. Společný pro všechny písně je slušný řemeslný (především hráčský) základ, ale stejně tak i poněkud ospalý a neprůbojný pocit z nich. Nahrávka se vpřed ubírá v pomalejším tempu a navzdory rockovému potenciálu mnohdy připomíná spíš nekonfliktní hudbu do kavárny lepší cenové kategorie. To není výtka, jde čistě o to, že mnohem bližší je mi energičtější projev třeba ve stylu Bínových -123 Minut, když už chceme zůstat v žánrových mantinelech.
Stejně tak trochu váhám s onou psychedelií, která na mě vykukuje až v závěrečné instrumentálce Dead Man, ale možná jde spíš o to, že můj náhled na psychedelii vznikal o poznání později. Ale ani to není rozhodující. Pro mě je zásadní fakt, že nahrávka nijak netáhne, nemá vnitřní sílu a vytváří spíš dojem, že si všichni zúčastnění plní svoje sny nastartované obdivem ke svým idolům, živené následným předěláváním jejich skladeb a zakončené vlastní tvorbou. Ta ale zůstává zakořeněná kdesi daleko v minulosti (což by nijak nevadilo), ale už neobrůstá vlastní a čerstvou iniciativou, která by zdravému základu doplnila přidanou hodnotu odrážející osobitost kapely a letopočet v kalendáři. Nic takového neslyším a právě proto Smutného Karla odkládám. Svou neprůbojností mě uspává.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Archaic Revival
Vydáno:Prosinec 2015
Žánr:blues / hard rock // bigbít
Eduard Hájek - Hammond organ, zpěv, piano, synths, perkuse
Jiří "Hondejs" Janda - zpěv, perkuse
Pavel Prechtl - baskytara, foukací harmonika
Miroslav Oborník - kytara
Zdeněk Volák - kytara
Roman "Jack" Urban - bicí, konga
Double Dead / First Time
1. Double Dead
2. Rybář
3. Pohár
4. Chci tě blíže mít
5. U sklenky vína
6. Zdá se mi
7. Hudba
8. Ukolébavka
9. Dead Man
Double Dead / Second Time*
1. Hang On To Yourself
2. Leave My Blues At Home
3. Bird Song
4. Whipping Post
5. Touch Of Grey
6. Black Hearted Woman
7. Passenger
8. Sufraget City
9. Good Lovin'
*covers of songs by David Bowie (1, 8), The Allman Brothers Band (2, 4, 6) and Grateful Dead (3, 5, 7, 9)
Lacrimas Profundere
The Grandiose Nowhere
Vltava
Spass muss immer sein
Wardruna
Runaljod - Yggdrasil
The Pighounds
Phat Pig Phace
Hexis
XII (EP)
Azarath
In Extremis
Old Forest
Graveside
Solefald
World Metal.Kosmopolis Sud
Misanthrope
Visionnaire
In Cauda Venenum
G.O.H.E.
Delusion
Long Rope (EP)
Deathmetalová mašina Demonical zveřejnila video a dvouskladbový singl se skladbou Välkommen Undergång (Live), který se objevil na všech streamovacích ...
4.2.2025Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.