|
|
||||||||||
Jak začít a pořád se neopakovat a nepsat to, co se dá přečíst ve všech recenzích na tyhle dědky? Ano, jsou staří, jsou to veteráni a ani tohle album nepřináší vytouženou Smoke On The Water II.
Ale já opravdu nebudu plakat nad absencí toho pravého a jediného Ritchie Blackmorea resp. Jona Lorda. A že už nikdy neuslyším nový Fireball nebo Child In Time. Upřímně řečeno, tyhlety řeči mi lezou na nervy a reprezentují pro mne totální neúctu k odkazu Deep Purple.
Vyjasněme si to jednou a provždy. Blackmore odešel a nemá potřebu se vracet. Ostatně ani Deep Purple jej nepotřebují. Lord odešel také - a to tak, že naprosto. Deep Purple si našli nástupce. A já smekám až k zemi za to, že neuvažují o comebacku staré sestavy, výročním koncertu s ex-členy atd. A prostě jedou dál. Díky nim chápu, že nová muzika stále MÁ smysl a to i přesto, že vokalistovi je neskutečných 75 jařin!
Z Deep Purple se stala nová kapela. Příchodem obou „mladých“ členů pochopitelně posádka a její tvorba omládnula. Ano, čtete dobře. Minimálně poslední tři alba jsou natlakovaná mladickou energií, přestože na nich neuslyšíte nic než starý dobrý hard rock a rock n´roll. Tedy staré a ještě starší styly. Jenomže tu mladickost a dravost objevíte až v druhém plánu. A ve třetím plánu objevíte i chuť zkoušet nové věci. Zbláznil jsem se, když dinosaurům připisuji chuť hledat? Tak si to prostě poslechněte.
Nové album s divným názvem a prapodivným obalem (po graficky dotaženém Infinite jsem byl nejdříve zklamán) mne zajímalo. Vyšlo až nečekaně rychle po předchozí nahrávce a já se velice obával toho, co uslyším. Jako pilotní singl byla vybrána skladba Throw My Bones a já ne, že bych byl zklamán, ale špunty nelítaly. Sloka i refrén nijak výrazné a navíc ta prostřední pasáž s jasnou citací yesovské Starship Trooper mne dvakrát nepřesvědčila. Starcům došel dech a to minulé (a předminulé) album byl jen poslední záchvěv. Pánové, končíme. Sbalte kufry.
Ale jsem prostě od přírody věrný posluchač a fanoušek. A tak jsem dal Whoosh! druhou šanci. A třetí a čtvrtou. A těch třináct skladeb zaseknulo drápek a po týdnu fantasticky rozkvetlo. A já se skoro zastyděl, že jsem dědkům nevěřil.
Fakt nesnáším recenze, kde nadšený pisálek vypisuje jednu skladbu za druhou a pěje ódy. Levačkou držím pravačku a naopak, to abych neudělal to stejné. Zatínám zuby... a jo – neudělám to. Slibuju, že vyjmenuji pouze méně než polovinu playlistu.
Drop The Weapon, tempo šlape rychleji a já si zase uvědomuji, jak rozpoznatelný je skvělý Ian Paice za bicí sadou. Gillanův hlas vyzrál do gentlemanské polohy, která povídá a zpívá a občas si i zaječí. Nothing At All a máme tu jednu z nejpovedenějších skladeb. V úvodu si povídá skvělý Morse a skvělý Airey. Houpavé tempo a opět souhra kytary a kláves. Ne souboje, ale souhra. Za zmínku stojí neskutečně funkční a mazaná basa Rogera Glovera. U Morseovy kytary se pozastavím. Na první dobrou máte dojem, že je upozaděn. Ale to je jenom poslechem alb kytarových hrdinů (k nimž Morse bezpochyby patří) zmutovaný názor. On totiž plně a funkčně pracuje pro celek – a to je třeba na tomto usměvavém „mladíkovi v kapele“ (66) ocenit.
Step By Step je dramaticky znějící lámané tempo, které dokazuje, že hard rock není bum čvacht bum čvacht ani náhodou!
The Power Of The Moon je další perlička, ne nepodobná výjimečné The Surprising z minulého alba. Melancholický kousek, ve sloce spíše povídavý, okrášlen sóly a ke konci opět intimně jemný. Rozhodně zmíním opus magnum Man Alive, který by mohl trvat déle než jen svých pět a půl minuty. Po chvíli se skladba zastaví a Gillan začne vyprávět. Do ticha kouzlí Morseova kytara a já si uvědomuji, jak podobné experimenty kapele sluší. Na albu je toho ke slyšení a k popsání víc, ale zařekl jsem se. Ještě na vás vykoukne instrumentálka, instrumentální coververze vlastní skladby z debutního alba (byla úplně první oficiálně vydanou skladbou Deep Purple – že by nějaké znamení?) a dokonce i lehký závan elektro dance feelingu... a jsme u konce. Třináct střel a většina přímo do desítky. Tomu rozumějte tak, že bych si album asi dokázal představit bez jedné nebo dvou skladeb a uklonil bych se asi ještě hlouběji. Ty dvě střely jsou lehce mimo terč a zmizely kdesi v houští průměrného bigbítu.
Baví mě grafické zaopatření purpleovských alb. Minule ledoborec a ležatá townsendovská osmička, letos kosmonaut/pilot, procházející jako pozorovatel skladbami. Cover netradiční, cosi naznačující a lehce nervózní, vzbuzující očekávání. Veškerá grafika v totožném stylu – což oceníte zejména při zakoupení limitovaného boxu, obsahujícímu tři desetipalce, triko, DVD, CD, 2LP a tiskoviny. A věřte nebo ne – hned je ten poslech o něčem jiném.
Purple zase dokázali, že nepatří do starého železa, bla bla bla... však to znáte. Prostě kecy. Je lepší si to prostě poslechnout a nechat se unášet autentičností starého rocku. Myslím, že vás to bude bavit! Budu opakovat závěr z minulé recenze: Album jsem slyšel tolikrát, že už ze mne nemluví prvotní okouzlení...ale takto po všech stránkách dotažené album se jen tak nevidí. Jsem prostě potešen a šťasten, že Whoosh! vyšlo.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Ear Music
Vydáno:Srpen 2020
Žánr:hard rock
Ian Gillan - zpěv
Steve Morse - kytara
Don Airey - klávesy
Roger Glover - basa
Ian Paice - bicí
1. Throw My Bones
2. Drop The Weapon
3. We´re All The Same In The Dark
4. Nothing At All
5. No Need To Shout
6. Step By Step
7. What The What
8. The Long Way Round
9. The Power Of The Moon
10. Remission Possible
11. Man Alive
12. And The Address
13. Dancing In My Sleep
Deep Purple
InFinite
Deep Purple
Now What?!
Horrendous
Anareta
Flowerwhile
No Jesus No Sprite
Kreuzweg Ost
Iron Avantgarde
Darkthrone
Old Star
Infection Code
Dissenso
Orange The Juice
The Messiah Is Back
Tamás Kátai
Slower Structures
Extol
Extol
Sator Marte
Za Zdmi
2. prosince proběhne v Potrvá křest nového EP pražské kapely Neuro Bats, které se jmenuje Noble Roses in the Midst of Weeds a poslechnout si ho můžete...
28.11.2023V polovině listopadu vyšla druhá deska domácí thrashmetalové kapely 1000bombs, která debutovala deskou Peace Is Dead v roce 2014. Novinka se jmenuje S...
27.11.2023V neděli v Praze zemřel jeden ze stálých členů Killing Joke, kytarista Kevin Walker zvaný Geordie.
27.11.2023Během října vyšlo nové EP domácí deathmetalové kapely Supreme Conception, které obsahuje sice jedinou, ale zato 12-minutovou skladbu The Post-Humanist...
27.11.2023Debutní album Zbojnický tanec bratislavské thrashové kapely Catastrofy vychází v gramodeskové reedici na labelu Papagájův hlasatel. Poslouchat můžete ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.