Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

S Mikulášem a o Lišaj jsme si už v rámci Echoes povídali. Jak formou recenze, tak v rozhovoru. A taky poctivě poslouchali předchozí nahrávku Szara. Já z pozice posluchače, kterému je podobně laděné minimalistické dílko vždycky po chuti a kterému se dobře přemítá ve společnosti lehkých ozvěn elektroniky. Je to tak trochu o hledání, spojování různých zvuků s konkrétními místy nebo o rozeznávání jednotlivých zvuků a řazení do kategorie živých organismů či strojů. Může to být zábava, tomu věřte. A taky je to o odpočinku, o tom soustředěném. Na Szara jsme se dotkli Baltu a tohle spojení jsem vnímal jako nadějné, svým způsobem ojedinělé a křehce inspirativní. Díky nové nahrávce Mezina jsme zas o společný krok dál a řekl bych i blíž. Ono se to nakonec samo nabízí a hned vysvětlím proč.

Mezina je vesnice nedaleko Bruntálu a kousek pod ní je zase přehrada Harta. A na druhé straně přehrady je docela snadno viditelná obec Roudno. Teď v rychlosti proleťte názvy skladeb, klidně si proleťte i mapy.cz a je víceméně jasno. Už víme, kde jsme. Tento kraj zkrátka v Mikulášovi zanechal nějaké stopy. Uložené poznámky v paměti a zvukové útržky, na které se tyhle poznámky nabalují. Bylo jich rozhodně dost na to, aby vznikla celá jedna nahrávka. Mezina, Roudno a Slezská Harta jsou navíc místa, kam jezdím rád a často i já, takže se mi náramně hodí do krámu o nich psát. Ale o mé psaní tu naštěstí nejde.

Mikuláš dal dohromady novou koláž zvuků a hlasů, aby znovu vdechl život překrývanému šepotu v kombinaci s hluky a ve tmě světélkující mystikou lesa. Aby spojil v jeden celek prvky downtempového ambientu a rapu se spoustou dalších vjemů a osobních zpovědí. Po hudební stránce je to docela dobrá hra na schovku, pokud nejste s takto orientovanou produkcí příliš často ve styku a řekl bych, že dost tajemnosti a různorodých domněnek zbylo i na ty, kterým stojí za to se tímto směrem vydat častěji. Hlas, který potom tichý hluk z Bruntálska doprovází je na bázi rapu či deklamace. Ztišené, neagresivní, podkreslující.

Aby bylo v mlze Lišaj ještě o něco jasněji, zkusím hudbu pojmenovat jako střet zvuků přírody se zvuky civilizace, města. Nebo klidně jako setkání přírodní autenticity se stroji, v tomto případě moderními vymoženostmi, díky kterým se podařilo vše zachytit a dostat do finální podoby. Hudbu Lišaj lze vnímat jako poletující hmyz stejně dobře jako dozvuky vzdálené fabriky, která přes den není slyšet, ale v noci její ozvěny dojdou až k místu, odkud lze vleže nad Mezinou dobře a dlouze pozorovat noční oblohu. Nechat se unášet, vstřebávat detaily a meditovat.

Mezina je především relaxace, ať už se na to dívám různým pohledem. Během titulní skladby, ve které zahostuje Sweeps 04 jsme nejblíž ambient/industriální kapse, která se nahrávce lehce vymyká a posílá ji od přírody blíž k městu, ale jinak je to čisté snění a pohyb po vrstevnicích sopečného původu. A schválně... jaký je vlastně rozdíl mezi zvukem deště na konci skladby Roudno a jaký je ten industriálně chladný, který by měl pohánět skladbu před ní? Vždyť jsou tady spolu, kousek od sebe. Ten pověstný kousek je v tom všem kolem a Mezina se to snaží spojovat. A já myslím, že to dělá dobře.