Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Defying - The Splinter of Light We Misread (EP)

DefyingThe Splinter of Light We Misread (EP)

Garmfrost16.12.2016
Zdroj: CD v pošetce / mp3 (320 kbps) // promo od kapely
Posloucháno na: Sony CMT-SBT100, Mp3 player Sony Ericsson, Koss Spark Plug
VERDIKT: Defying rostou a z nezajímavé kapelky lokálního rázu se klube typ na nevšední klubový večírek. Jejich podání melancholického post metalu na pomezí doomu s deathem příjemně čaruje s atmosférou. Zatím zřejmě více slibuje než nabízí, ale pro ten příslib si počkám na věci příští.

Defying jsem neměl zatím tu čest. Když mi přistálo promo následovníka debutu Nexus Artificial, nesoucího na zádech dosti kritické recenze, poslechl jsem si v touze po poznání i onu dotyčnou nahrávku. Bohužel jsem ihned dal zdviženému obočí za pravdu a s nižádným očekávání se pustil do zkoumání novinky nevěda, na co se připravit. Po naprosto začátečnickém díle se všemi možnými chybami a nedostatky mohlo přijít cokoliv. Nicméně Defying nelenili, makají na sobě a výsledkem je velmi slušné EP The Splinter of Light We Misread.

 


 

Nebudu chodit kolem horké kaše, album rozložené na třiceti minutách zaslouží bližší pozornost každého fanouška tíživého post metalu s příměsí progu, deathu i doomu. Čtveřice, respektive trojice nových písní a jeden cover pojí vyrovnanost a podmanivá atmosféra. Samozřejmě těžko soudit z takového počtu skladeb, ale je zde slyšet velký posun stran kompozičního myšlení i instrumentálního řemesla, které snese i relativně přísnější měřítko. Řekl bych, že výsledku hodně pomohlo hostování zajímavých přátel, dodávající celku další rozměr. Till Shadow Is White obohacená o saxík má nervní nádech i punc soundtracku. Skladba se v půlce lomí do temného metalového odění, kde se topí v bažině, a nedočkáte se žádného vokálu, který by vás z pomalé smrti zachránil.

 

defyingalbum

 

Je zajímavé, jak si kapela hraje s různými styly a přitom nijak netápe v atmosféře. V klidu si hlomozí v deathovém oparu, zpěvák growluje (The Sunglight Recedes), nebo si pohupuje spolu s basou, houslemi a trubkou (Irreversible). Poslední zmíněná se pak z post rockového létání mění v zádumčivou a přitom hravou metalovou hymnu. Na mysl mi přišli dávní Celestial Season, kteří rovněž uměli nabídnout temně depresivní náladu v naprosto naléhavém podání, kdy se jednomu až tajil dech a tryskaly slzy.

 

Závěr patří předělávce Joy Division New Dawn Fades. Píseň vcelku zapadá mezi autorské skladby, taktéž si hraje s podobnou naléhavou vzletností. Post-punkovou rebelii originálu však postrádám. Nemám chuť zdvihnout ukazováček a se slzou v očích plivnout společnosti do ksichtu. Defying si píseň předělali k obrazu svému, proto na EP zapadá, ale díky vy(k)leštěnosti ukazuje, že má kapela své mantinely. Nejvíc si v New Dawn Fades užívám hezkého blití. Zpěvák cítí melodii a hlasem ji rozpracovává stran harmonií.  

 

defying

 

Defying rostou a z nezajímavé kapely lokálního rázu se klube typ na nevšední klubový večírek. Kapela má ještě hodně práce před sebou. Do budoucna očekávám, že se zapracuje na konstrukci skladeb, u nichž mívám závratě z letů i pádů nápadů. Po aranžérské stránce rovněž zatím cítím, že spíš zkouší štěstí, než že by cíleně pracovali s detaily. Sympatické mi naopak je, že Defying fungují jako sehraný tým a nikdo neruší společnou práci zbytečným egem. Předpokládám, že příští nahrávka může být z těch, na které se nezapomíná. Těším se.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky