Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Listopadová novinka francouzských Deliverance mě, přiznám se, velice překvapila a potěšila. Čekal jsem těžkopádný mix sludge s blackem a poučen kolísavou nabídkou promo nahrávek vydavatelství Les Acteurs…., netušil do posledního okamžiku, jakým zážitkem budu stižen. A hned od prvního okamžiku mě liskla přes váhavou hubu příjemně svěží a svižná muzika, ve které se nešetří dobrými nápady a vstřícnou náladou.

Deliverance je seskupení Pařížanů fungujících deset let. Kapela má na kontě tři dlouhohrající desky a při letmém seznámením se s jejich tvorbou podotýkám, že jsou všechny přinejmenším poslouchatelné. Novinka je z nich nejvyspělejší a ošetřena nejzajímavějším zvukem. Deliverance doomově sludgové koření využívají více než hojně, mimo to také rádi podbarvují kytary vesmírnými syntezátory a vcelku bohatými klávesovými stopami. Nehodlají se však oklešťovat žánrovými představami a jejich hra je pestrá. Umí fest zaseknout drápy a blackově uhánět, v klidu se ponoří do osudné bažiny a nechá posluchače čekat na další akord pekelně dlouho. Tu a tam promrsknou černotou i psychedelickými sedmdesátkami a celý ten cirkus dokážou bravurně kočírovat.

Deskou se navíc nesou nezávislé proudy a neortodoxnost z alba doslova čiší. Starobou suverénně probleskují současné tendence, především elektronika, která není blbá, zastaralá ani přehnaně a moderní nahrávku příjemně ovoní. Vzhledem k alternativní image do černa hozených muzikantů lze očekávat primárně vážnější notu. Středem Neon Chaos in a Junk-Sick Dawn může být přes osmnáct minut dlouhá Odyssey. Skladba je variabilní, progresivně laděná, více než dost doomová. Ostny zde obstarává zejména scream zpívajícího klávesáka Pierra Duneau. Prakticky stejně dlouhá je i závěrečná Fragments of a Diary from Hell. Obě se tyčí jako dinosauři mezi zbytkem ostrých vypalovaček a obě jsou natolik dobře promyšlené a plné atraktivních ploch, že ani na okamžik nelákají k přeskočení.

Skvělé! Jsem rád, když mě proma nenudí. Když mě baví, jedná se o velice příjemný bonus. A proma, která mě nadchnou (ta dokážu spočítat na prstech jedné ruky), mi připomínají, proč je fajn zaobírat se novou muzikou, pitvat ji a pak o ní prndat nesmysly jako v této recenzi. Nenápadná deska, která je samozřejmě zabalená v krásném digipakovém balení a ošetřena skvělým zvukem, může zacloumat nejedním žebříčkem roční bilance.