Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Asi bych to neměl prozrazovat, ale když se to tak sešlo, nelze jinak. Naše redakční vzpomínkové Ozvěny jsou za dveřmi a budou se týkat roku 1993. Svou přehlídku alb pro pamětníky mám uzavřenou a záměrně jsem tam neuvedl jedno album, které by tam jinak být mělo. Jednou z důležitých okolností proč nakonec na soupisce chybí je fakt, že v době vydání jsem kapelu jménem Demilich úspěšně ignoroval a k jejímu odkazu se dostal až mnohem později. Prostě mi vadilo, že bych měl ve výčtu desek jednu, která mě v devadesátkách zcela minula a našel jsem si ji, až když jsem kroužil kolem úplně jiných kapel a hledal maximálně nekalé spojitosti. Takže hlavně proto jsem dnes ze starého hrobu vytáhl zapomenutou chuťovku jménem Nespithe, debutovou a doposud jedinou desku technických smrťáků Demilich. Finů, kterým na krchově roste tráva, i když se to tam otevřenými hroby jenom hemží.

Demilich vznikli v roce 1990, poslali ven pár dem, pak v roce 1993 debut a rozpadli se. To je v kostce všechno a to nejdůležitější. Jedna jediná deska, sbírka poctivého undergroundu, mix zetlelého death metalu, chorého vokálu a hudební techniky. Zpracování, kdy celý ten svět pod zemí dospěl až k výrazu intelektuála, který sice rád obcuje s mrvolami, ale se stejným zaujetím také detailně sleduje rej abstraktních vizí ve své hlavě. A tam se to množí otázkami a podivuhodnými příběhy. Hluboký prasečí ryk je veden vytříbenou rukou sekerníka a jeho progresivním smýšlením tam, kde se vám pod nohama plete osud lebek padlých bytostí a kde krev skrápí náhrobky hřbitovů. Hrdelní martyrium a hloubka záhrobní mystiky ve studovaných rukou, to je Nespithe.

Zahuhlaná, až v deviantní auře vedená deska, je porcí pro staromilce, kteří se nespokojí s málem. Její póry jsou pořád ucpané, Antti Boman má v krku něco velmi nepěkného a primitivní pudovovou fascinací jenom bují. Je v ní to ukájení se nad ostatky kdysi živé osoby, to odporné zakončení cesty na onen svět. Demilich se po celou dobu svého debutu houpou ve víru smrtelného pokušení. Jsou přemýšliví, ale zrůdní. Nespithe není rychlopal, ani přímočará destrukce. Chlapi to valí ve středním tempu, občas zpomalí, jindy přidají na otáčkách, ale vesměs jde o groovy rytmy nasáklé krví a zkaženými zítřky vyběhnuvšími mimo naše tělo.

V letech, kdy jsem začal řešit úpravu rozbujelých vousů a stejně aktivní devastaci obličeje stylovým akné, jsem propadl hlavně doom metalu. Musím zmínit nesmrtelné umění dalších Finů Thergothon, kteří měli vlastně podobný osud jako Demilich. Vydali jedno kultovní album (Stream from the Heavens) a chcípli. Když už death metal a Evropa, byli to Vader a Entombed, koho šlo najít u mě v přehrávači nejčastěji. A taky mi hafó let trvalo, než jsem objevil vzácnou temnotu US death metalu jménem Immolation. O Demilich v těch časech nebyla ani zmínka...

Kdybych mohl ještě smrtící tyranii Demilich nějak definovat, mohl bych využít termínu avantgardního death metalu. Ač je v mnohém materiál Nespithe stále hnusný a zatuchlý, někde uvnitř je jeho umělecká duše nakoloněna experimentům a novým výzvám. To platí! V tomto ohledu mám ale z roku 1993 jiného favorita, a to vyšilující kombo Pan.Thy.Monium. Demilich byli svým pojetím přece jenom v trochu jiné linii. Jejich nečistá přímočarost, korigovaná a v péči organizovaného chaosu postavila základy, na kterých rostly kapely jako Gorguts nebo Blood Incantation.

Aktuální pozici Demilich bych označil jako poněkolikáté aktivovanou, drženou při životě s nejistým výsledkem. Kapela se po letech mlčení probudila k životu v roce 2005, aby tento reunion završila o rok později vystoupením na domácím hřišti v Kuopiu. K dalšímu návratu se Demilich rozhodli v roce 2010 a odehráli toho o poznání více. Finové zkrátka ještě dýchají, ale nové comebackové album by asi všechno pokazilo. Možná. Já tedy o nové studiové dílo nijak nestojím. Na varianty číslo dvě v případech těchto kultovních sdružení nedám, chci je nechat dlít v hrobech a na exhumaci se nepodílet. Mám na to alergii. Nespithe je technikou obdařená řezničina, kterou není třeba následovat a obhajovat své schopnosti. Vše už bylo napsáno.