Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Demimonde jsou zvláštním úkazem na domácí scéně, které nejsou zrovna nejtypičtější součástí. Kdysi rozvířili bláto avantgardním monolitem Mutant Star, na kterém se Demimonde odklonili od původního doom metalu směrem k fúzi (nejen) metalového experimentování s elektronikou a neměli k sobě rovného. Záhy se však po skupině slehla zem. Někteří z členů zmizeli neznámo kam, jiní se realizovali v jiných žánrech, respektive odtančili do techno světa, nebo se věnovali hudební publicistice. Před pár lety se v éteru objevila zpráva o návratu Demimonde a internetem se začaly jako malware šířit zvláštní singly, naznačující, že se mimozemštané vrací do naší galaxie. V sestavě proběhlo dosti změn a z původních členů zůstali jen bubeník Bizzaro s basákem Afagdduem.

Demimonde na Cygnus Oddyssey navazují příběh z Mutant Star a volně jej rozvíjí. Obyvatelé světa Mutant Star hledají nový domov a vydávají se na daleké putování plné dobrodružství. Album vychází v krásném obrazovém balení a příběh je rozvinut v komiksu, který je součástí novinky. Tato přidaná hodnota dodává Cygnus Oddyssey punc jedinečnosti, o kterou budou ošizeni ti, kteří si desku jen stáhnou. Milovníci digitálu nemusí ale brečet, protože hudební složka, která by měla být vždy nejdůležitější, obstojí i samostatně. Vévodí ji prostorový zvuk, ve kterém se neztratí ani klepnutí nehtu o palubní desku raketoplánu. Demimonde natáčeli ve třech studiích, mix a mastering dostal na starost Čepa (Forgotten Silence, ex-Ador Dorath, Blackosh) a výsledek je vpravdě výživný.

Pamatujete si neuchopitelnost debutu, kde se mnohdy nebylo čeho chytnout a posluchač jen tak plynul, aniž by tušil, co se s ním děje? Zapomeňte na všechno! Kapela nabrousila zuby, notně vše nahustila a vydala se ve svém putování napříč metalovým vesmírem rovnou k industriální smrti. Jako stříbrná nit se vine písněmi elektronické bzučení i tvrdé rachocení motorů. Často máte pocit, že hrajete videohru se spoustou stříleček, nebo koukáte na nový Star Wars v rychlém tempu. Krásně mnohoznačné jsou i zpěvy (řevy). Sólový growl je doplňován zmutovaným hlasem, všelijakými screamy a řekl bych, že dosti výborným čistým barytonem, který se od deklamace odvážně pouští i do zajímavých linek.

Bylo by matoucí rozvádět jednotlivé kompozice, protože tvoří, jak bylo řečeno výše, ucelený koncept. Skladby jsou propojeny nejen lyricky, ale také navzájem se rozvíjejícími motivy. Když trochu přivřeme skleněné oko, můžeme zmínit úvodní The Final Destiny, fungující jako takové intro a zároveň výborná úvodní pecka vtahující vás do děje. Užívám si ďábelského beatu na začátku Event Horizon. Když se do houpačky přidají nátlakové kytary a posléze ležérní melodie měnící se zpět v těžkotonážní marš, tetelím se blahem. Skladba má v sobě jakýsi šílený škleb, pitvořící se na bláhového posluchače. Vrcholem desky je ale až po interludiu Data Breed navazující šestá Singularity (Absolute Word explanation). Páteří skladby je těžká zrobotizovaná řezba převalující v sobě ambientní ocas a také jazzové choutky. Ona vůbec rytmika na nahrávce je více než zběsilá.

Označil-li jsem Cygnus Oddyssey coby industriální arci dílo, nesmí si posluchač představit taneční rytmus a jednoduché linky s líbivým refrénem, jak to dnes dělají třeba Pain. Celé album je dost náročné na poslech. Je potřeba dávat dobrý pozor, abyste slyšeli všechny melodie, kličky, vyhrávky, samply a já nevím co ještě. Žádná z písní, ani ty instrumentální, nehrají na první dobrou. Jsou vrstveny na detailu do mnohoznačné masy nejednoznačnosti. Mluvím-li v superlativech a hádankách, neznamená to, že jsem se zbláznil (doufám), ale protože tuším v Cygnus Oddyssey možného zástupce ve zlatém fondu české scény. Každopádně podobně rozmanitých a zdařilých elektráren nevzniká v dnešní době ani ve světě. Chce to čas na vstřebání a vlastně i na zvyknutí si, že Demimonde hrají fest z ostra a občas přímo na branku. Čekal jsem ledasco, ale že se mi bude Cygnus Oddyssey líbit tak moc, jsem nedoufal ani v neodvážnějších snech.