Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Demonic Obedience - Fatalistic Uprisal of Abhorrent Creation

Demonic ObedienceFatalistic Uprisal of Abhorrent Creation

Garmfrost19.12.2018
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Demonic Obedience hrnou dřevní death metal s příměsí černé krve. Jejich třetí zásek není za každou cenu originální a novátorský, ale je poctivý ve svém hrubém zaměření.

Původně řecký projekt Demonic Obedience se proměnil k nepoznání. Kdo slyšel některou z předchozích desek a srovná je se současností, může být veden k názoru, že poslouchá něco jiného. A v podstatě to tak je. George Nthavelas prošel za těch pár let existence kapely velký kus cesty. A to doslova. Kariéra Demonic Obedience začala pod názvem projektu The Deepest a i tento vznikl z brutal deathových Deceptive Incarnation. Obě desky si nahrál i nabroukal sám. Musím říct, že hodně dobře. Poté, co se přestěhoval do Skotska a založil společně s Markem Stormwhipperem a Kruxatorem Death Kommander (na kontě mají zatím pouze demo), rozhodl se spolu s nimi pokračovat i pod jménem Demonic Obedience. Blackovou špínu smrdící sírou nechal poměrně razantně uhasit a třetí album svého projektu (nebo kapely?) Demonic Obedience Fatalistic Uprisal of Abhorrent Creation ovládl v drtivé většině surový death metal.

 

Nový vokalista Kruxator není špatným frontmanem, ani textařem, nicméně mi hlas George Ntavelase seděl nesrovnatelně víc. Kruxator se nenoří tolik do hloubek, ale raději nenávistně syčí, vrčí a skřípavě řve. Není to marné a deathovým kompozicím tím dodává správně prašivý šmak, ale nic zvláštního se neděje. Rukopisu pana šéfa naopak prospělo přizvání dobrého basáka. Mluvíme tu samozřejmě o deathovém basáku klasičtějšího stylu, který podporuje kytary a tvrdí sound. Nemůžu nikde najít info, kdo album nabubnoval. Ntavelas si zřejmě vystačil s automatem, ale přiznám se, že bych robotické rytmy nepoznal. Jsou totiž pestré, zvuk přirozený, příliš nepřepálený. Ať je tomu jak chce, líbí se mi.

 

demonicobedience

 

Fatalistic Uprisal of Abhorrent Creation vydal stejně jako výborného předchůdce Nocturnal Hymns to the Fallen ruský label Satanath Records. Album zdobí stylový cover se šklebícím démonem. Graficky decentní je naopak vnitřek bookletu. Tam najdete jak texty, tak veškeré info. Pod textem pak prosakuje motiv front coveru, který nic neruší. Oko fetišisty tak zůstane chladné, nicméně spokojené.

 

Osm barbarských masakrů má lidovou stopáž. Půl hodiny mají deathers rádi. Ostatně díky tomu nevzniká prostor pro vycpávky a koukání po hodinkách či znuzené zívání. Styl alba je načichlý starobou. Milovníci původních pořádků mohou po desce poslušných démonů spokojeně sáhnout a neriskovat, že se spálí. Nejedná se o bestiální výplachy nebo chaotická zla. Rytmicky i atmosféricky různorodým skladbám vévodí dobrá kytarová práce a agresivní nálada.

 

Také produkce Fatalistic Uprisal of Abhorrent Creation zaslouží chválu. Kloubí v sobě hrubost a hutnost a dostatečnou průzračnost. Výsledkem je razantně špinavý sound, kde je slyšet každý tón. Přitom album nevzniklo v žádném z věhlasných studií, ale v domácím studiu leadra kapely Deception Studio za výrazné podpory zvukového mistra Achillease a jeho Achillman Studios. Ten album prohnal mixem i masteringem. Šikovní kluci!

 

 

Když jsem se zamýšlel, komu by se Fatalistic Uprisal of Abhorrent Creation mohlo líbit, napadli mě fans starých Morbid Angel nebo Immolation. Což je nutno brát z rezervou, protože za a) takové veličiny nevznikají na každém rohu a za b) George Ntavelas se snaží od svých vzorů učit, ale umí se odpoutat a jít si vlastní cestou. To se mu na svém třetím albu v podstatě podařilo. Album Fatalistic Uprisal of Abhorrent Creation není za každou cenu originální či novátorské. Je to poctivé dílo jednoho řeckého srdcaře a jeho nových spolubojovníků. Musím říct, že i mezi skvosty, které vychází v tomto období, si nové album Demonic Obedience v mých očích věru ostudu neudělalo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky