Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Deranged - Deeds of Ruthless Violence

DerangedDeeds of Ruthless Violence

Garmfrost27.3.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Deeds of Ruthless Violence není brutální deskou ani deskou technicky zajímavou.

Sice starý švédský death mám moc rád, ale více tíhnu k jeho chrastící variantě, kterou se stala tamní odnož extrému odlišná od zbytku světa. Kapely, které zněly jako ty slavnější ze zámoří, mě nechávaly chladným. To jsem dal přednost přímo americkým bandám. Švédští veteráni Deranged patří právě k těm, co obdivují americkou brutalitu a na kterých nepoznáte ani zbla skandinávského. Netvrdím, že jim to nikdy nešlo a jejich desky se nedají poslouchat, ale já nikdy nepatřil k jejich fans. Věděl jsem o nich, po očku je sledoval, ale bez zájmu.

 

deranged

 

Přiznám se, že nejvíce pozornost jsem jim věnoval, až nám přistála nabídka k recenzi jejich předposledního záseku Struck by a Murderous Siege. To byla šlaha jak ďas, ale přesně dle Krustyho slov – pár poslechů a papa. Přitom nelze Deranged upřít srdíčko ani pořádně smrtící kumšt. Borci se neženou do žádných zběsilostí a už vůbec ne do technických prasárniček. A nejinak tomu je i s letošní řadovkou Deeds of Ruthless Violence.

 

Novinka jako by začala, kde skončila předchozí deska. Lze si všimnout krapet odlišného zvuku. Ten je daleko méně brutální a hlučný. Díky větší vzdušnosti si lze vychutnat detaily, nicméně tím opadl pocit naléhavosti, která vás nutí dělat pořádný bordel. Lepší zvuk není v případě Deeds of Ruthless Violence žádnou výhodou. Ono se toho totiž ve skladbách zas tolik neděje. Když pak opadne extrémní chlív a zahuhlaná brutalita, příliš toho nezbude.

 

Naštěstí má album střízlivou stopáž, která se dá přežít. Vlastně tím naznačuju, že Deeds of Ruthless Violence není nic moc. Postrádá chytlavější momenty, záchytný bod, od kterého by se odvíjelo něco zajímavého. Novinka v sobě neukrývá muzikantkou šikovnost, ani brutalitu. Pouze krvavě buble a hrne kila přes kila. Jedna kytara jak druhá. Parádní barva hlubokého growlu ovšem nezastře absenci ďábla v hrdle. V podstatě ani krvavá obálka nezachrání Deeds of Ruthless Violence před seniorským chvástáním se, o jaký mazec se jedná.

 

 

Předpokládám, že nebude málo těch, co na legendární pionýry Deranged nedají dopustit a Deeds of Ruthless Violence si pořádně užijí. Pořád se jedná o poctivé řemeslo a nadšení pro starý death metal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 1.7.20 8:31

Tak tady nesouhlasím, ačkoli bych tak po 5 štacích s deskou došel k podobnému verdiktu. Tohle chce trochu jiný přístup, vysrat se na to, že to byla metalová kapela a brát ji jinak. Mě je docela jedno, že přestali být metaloví, což je první krok k lepšímu uchopení desky. Samosebou je každého věc jak to pobere, úplně bych to ale nesmetl ze stolu. Ty skladby nejsou vůbec špatný, kluci teď hrají svou podobu Katatonie a dejme tomu staré školy gotického rocku. A v těch skladbách je všechno to koření, co tam bývalo. Kapele upřímně držím palec, protože se na ni docela valí kritika, bohužel většinou mířená právě na to, že "už neznějí metalově". Anathema se kdysi také rozhodla znít jinak a vydala Eternity. Mylím si, že Vincent v té době podával ještě o fous horší pěvecký výkon než zpěvák SOTM a postupně se vyzpíval fakt parádně. Nechal bych tuhle desku uzrát, odhodil předsudky a srovnal si to pořádně se vzory, od kterých se pánové snaží učit. Zatím tak 65%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky