Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Deranged - Deeds of Ruthless Violence

DerangedDeeds of Ruthless Violence

Garmfrost27.3.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Deeds of Ruthless Violence není brutální deskou ani deskou technicky zajímavou.

Sice starý švédský death mám moc rád, ale více tíhnu k jeho chrastící variantě, kterou se stala tamní odnož extrému odlišná od zbytku světa. Kapely, které zněly jako ty slavnější ze zámoří, mě nechávaly chladným. To jsem dal přednost přímo americkým bandám. Švédští veteráni Deranged patří právě k těm, co obdivují americkou brutalitu a na kterých nepoznáte ani zbla skandinávského. Netvrdím, že jim to nikdy nešlo a jejich desky se nedají poslouchat, ale já nikdy nepatřil k jejich fans. Věděl jsem o nich, po očku je sledoval, ale bez zájmu.

 

deranged

 

Přiznám se, že nejvíce pozornost jsem jim věnoval, až nám přistála nabídka k recenzi jejich předposledního záseku Struck by a Murderous Siege. To byla šlaha jak ďas, ale přesně dle Krustyho slov – pár poslechů a papa. Přitom nelze Deranged upřít srdíčko ani pořádně smrtící kumšt. Borci se neženou do žádných zběsilostí a už vůbec ne do technických prasárniček. A nejinak tomu je i s letošní řadovkou Deeds of Ruthless Violence.

 

Novinka jako by začala, kde skončila předchozí deska. Lze si všimnout krapet odlišného zvuku. Ten je daleko méně brutální a hlučný. Díky větší vzdušnosti si lze vychutnat detaily, nicméně tím opadl pocit naléhavosti, která vás nutí dělat pořádný bordel. Lepší zvuk není v případě Deeds of Ruthless Violence žádnou výhodou. Ono se toho totiž ve skladbách zas tolik neděje. Když pak opadne extrémní chlív a zahuhlaná brutalita, příliš toho nezbude.

 

Naštěstí má album střízlivou stopáž, která se dá přežít. Vlastně tím naznačuju, že Deeds of Ruthless Violence není nic moc. Postrádá chytlavější momenty, záchytný bod, od kterého by se odvíjelo něco zajímavého. Novinka v sobě neukrývá muzikantkou šikovnost, ani brutalitu. Pouze krvavě buble a hrne kila přes kila. Jedna kytara jak druhá. Parádní barva hlubokého growlu ovšem nezastře absenci ďábla v hrdle. V podstatě ani krvavá obálka nezachrání Deeds of Ruthless Violence před seniorským chvástáním se, o jaký mazec se jedná.

 

 

Předpokládám, že nebude málo těch, co na legendární pionýry Deranged nedají dopustit a Deeds of Ruthless Violence si pořádně užijí. Pořád se jedná o poctivé řemeslo a nadšení pro starý death metal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky