Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Johan Levin je nadšenec, který v roce 1993 rozjel svůj podzemní projekt Desiderri Marginis, aby během uplynulých let vydal devět regulérních alb a jednu kompilaci. A aby si letos vzpomněl na svůj dávný debut Songs Over Ruins, dal mu slušivější kabátek a díky labelu Cyclic Law jej znovu vydal. Pro fanoušky ponuře stavěného minimalismu jistě záslužný čin.

Také to tak vidím. Neříkám, že bych na zarezlé tóny tohoto projektu úplně zapomněl, ale je zároveň pravdou, že dlouhých pár měsíců jsem o něj nezavadil. Songs Over Ruins má v diskografii Desiderii Marginis vpravdě kultovní status. Je to album, které vše otevírá, mocně a děsivě.

Mocný a děsivý je i dark ambient na něm zachycený. Hojně stříknutý industriálními rytmy, zvonky, perkusemi a dalšími efekty, které nahrávku dělají velmi bohatou a rytmicky věrnou. Songs Over Ruins je sice sklíčená temnota, plazivá a neživá, ale uvnitř její beznaděje pulsuje chlad oceláren, podzemních koridorů a starých ruin opuštěných komplexů. Je to tichá symfonie rezavých konstrukcí uprosřed tmy, jsou to ozvěny noci, dráždivé a opojné. Je to tančení na hrobech, mrzký svět spoře oděné nadvlády prázdnoty.

Prázdnoty, která sama o sobě prázdnou není. Album je na poměry svého stylu velmi poslechové a jako takové se dme hrdostí, byť na bázi ztišeného řinčení řetězy. Klidně bych si dokázal představit, kdyby takto zněli Dead Can Dance po dlouhém pobytu v industriální komunitě. Atmosféricky silná, až epická záležitost. Výpravná, minimalisticky monumentální a při tom všem taktně stylová.

Tohle připomenutí mě hodně potěšilo. Kdykoliv se brouzdám staršími nahrávkami dávno zapomenutých spolků, uvědomím si, že některé z nich jsou stále mezi námi a když se člověk ohlédne zpět, mají na svém kontě skutečné klenoty, o které nechcete přijít. A Songs Over Ruins je jedním z nich.