Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O Desire For Sorrow se toho v poslední době napsalo docela hodně. Souvislost první směřuje samozřejmě k debutnímu albu, souvislost druhá k úspěchu kapely v jedné domácí soutěži hledající metalové talenty. Soutěž dnes necháme soutěží, jakkoliv mi přijde celkem děsivé, že současná mladá česká metalová scéna nedokáže nabídnout pádnější argument než právě tuto produkci. Proč? Čtěte dále.

Na album „At Dawn of Abysmal Ruination“ lze v podstatě nahlížet ze dvou různých pohledů a následně se přiklonit k tomu, který je bližší naturelu, věku, hudební vybíravosti a náročnosti toho kterého fanouška. Početnější skupině (aspoň podle reakcí, jaké jsem z různých směrů zachytil) je přístupnější cesta nadšeného přijmutí především muzikantského vkladu s malou poznámkou kdesi dole, že vzorem kapely jsou asi Cradle of Filth. Nelze než respektovat.

Druhý pohled shrnuli do nediplomatického, leč naprosto trefného označení „vykrádačka“ výše zmíněné kapely kolegové na blogu Sicmaggot (ZDE), což se dosti blíží dojmu nepokrytého plagiátorství, který mi naskočil během prvního poslechu a s každým dalším se prohluboval. Nabízí se proto zcela logická otázka, proč upřednostnit poslech Desire For Sorrow před jejich bez debat lepší předlohou? A jak je možné, že soutěž hledající novou krev našla plagiát práce staré necelých dvacet let?

"Koukejte se, já vám něco navrhnu: já si budu o vašem libretu myslet, že je to šmejd

a plagiát, a vy si budete o mně myslet, že jsem idiot nebo co, a je to."

(Život a dílo skladatele Foltýna, K. Čapek, 1939)

Přitom řemeslně nahrávka není vůbec špatná. Z alba je cítit značná snaha kapely pohrát si především s aranžemi, propracovat je, snaha podpořit vypjatý moment tu orchestrací, tu chorálem nebo honosnějším klávesovým rejstříkem. Míra zdařilosti je ale místo od místa různá, hlavně u těch kláves, a navíc (a bohužel) shazovaná jednak samotným provedením, řekněme otevřeně naivním, a pak prostým faktem, že taková hudební produkce si vyžaduje jistou neskromnost a velkolepost při studiovém zpracování. A to je něco, co při vší nepopiratelné snaze zatím u nás není k mání a výsledek tomu odpovídá.

Navíc mám s ubíhajícími minutami alba stále silnější pocit neustálého omílání několika postupů a poloh, vystřihování podle stejné či přinejmenším hodně podobné šablony a zhruba u deváté skladby se míra tolerance více méně naplňuje. Zbytek alba je pak už jen o shovívavosti a slušnosti vydržet do konce.

Na druhou stranu bych byl nerad, aby vyznění textu bylo veskrze negativní, protože jsem přesvědčen, že kapela má na čem stavět, své schopnosti může dál rozvíjet a v budoucnu se ukázat v mnohem příznivějším světle. Zatím mě pouze přesvědčila, že má za sebou základní školu – naučila se číst, psát, počítat a hlavně opisovat. Je načase postoupit na střední a zkusit napsat vlastní příběh.