Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Psát recenzi na domácí nahrávku často vyvolá vyhrocené reakce. Když něco zkritizujete, interpret se cítí uražený a nepochopený. Když chválíte, jste napadáni z nadržování atd. Proč o tom mluvím? Recenzované splitko Damnation & The Rotten Brood nabízí stylově i kvalitativně různorodé spolky. Oba mají za sebou kritikou i fanoušky kladně přijaté debutové nahrávky. Nyní jim MetalGate vydává společný disk, skládající se ze dvou EP Damnation a The Rotten Brood a my se mu podíváme pod kůži.

Stylově mi bližší Desire for Sorrow (DfS) mají přes svůj nízký věk status slibné smečky. Vystupují před velkými jmény a jejich debut At Dawn of Abysmal Ruination si získal značné renomé. Osobně přemýšlím proč. Jejich skladby jsou kýčovité, styl vykrádající legendy symfonického blacku nenabízí nic, co bychom tisíckrát neslyšeli. Nové EP The Rotten Brood na debut navazuje v plné parádě. Jednoduše, kdo měl debut rád, bude mít i novinku, kdo jej zatracoval, bude i nadále. Je jasné, že takto skončit recenzi nelze a škoda proma pro podobného ignoranta. Hlavně nemám rád jalové odsudky.

Nemám problém s řemeslem, tomu není co vytknout. Od zpěvu po bicí jsou to kluci šikovní a pro věc zapálení. Jejich nadšení mě kupodivu umí strhnout do varu. Je to taková ta dobrá kapela na sobotní koncert v místním kulturáku jako kulisa pro kecání u piva. Ale vraťme se k desce. Problém mám se zvukem. Vše je zahuhlané do koule, z níž občas maximálně zazní nejvyšší tóny kláves, činely nebo nevýrazný zpěv. Rotten Brood se natáčelo ve studiu MetalGate, s tím že o mix s masteringem se postaral věhlasný Tue Madsen ve svém studiu Antfarm. Damnation vzniklo rovněž ve studiu MetalGate, jenže mix s mastrem ošetřil Frodys s Liborem Kukulou. Obě ípka jsou jako nebe a dudy. Nebudu řešit, že každá kapela hraje odlišný styl a mají jinou nástrojovku. Zmíněný producent má na svém kontě vynikající nahrávky, takže se nabízí otázka, kde udělali soudruzi z NDR chybu? Zhodnotím-li The Rotten Brood bez ohledu na zvuk, stejně mám před sebou fádní blečík bez hran, bez výraznějšího momentu, který by mě hlouběji zasáhl. Zvuk nezvuk.

Awrizis je jiné kafe. Audiofilové budou mít problém i s Damnation, protože nahrávka funguje ruku v ruce s moderním trendem hlukové jednolitosti. Asi jsem zvrhlý nedomrlec, ale já si tu zvukovou hradbu, ukrývající silné melodie, užívám. Možná bych si pohrál se zpěvem. Growl působí, že je místy přehnaný přes efekt. Líbí se mi, když má zpěvák i při hloubkách hlavu dál od mikrofonu, kdy naplno vyzní mocný hlas bez tlačení se na mřížku. Frodys je jinak skvělý zpěvák, má zajímavé nápady pro své linky a písně samotné fungují skvěle. Úvodní Burn the Church, Goddamn! ještě moc neprožívám, ale hnedle druhá My Gift, My Curse je hit jako poleno. Naléhavá sloka, vtahující vás do děje, vybuchuje v hymnickém refrénu v pozvolném tempu. Takto si představuju dílo uznávané kapely.

Awrizis naskočili na moderní metalcorovou vlnu se skočnými groove sekanicemi, perfektně promyšlenými sólovými vyhrávkami, výbornou rytmikou a variabilním growlem, kde mě štvou opravdu jen drobnosti. Dead for Sure dává vzpomenout na In Flames v nejlepších časech (teď kdy to bylo, že). Hned po rozjížděčce se ale kapela vydává i na jiná hřiště, kde se do sytosti vydovádí. Song nemá sílu předchůdce, ale kvalitativní příčka zůstává vysoko. Parallel Universe se vrací k podmanivé síle a rumplující basa ujíždí vstříc krkolomným rytmům.

Samostatnou kapitolou je zpracování CD edice. O grafiku se podělili Frodys s Lenkou Machovou (Ador Dorath). Promo fotky jsou od Deathera (Awrizis) a Libora Fouska (Desire for Sorrow). Balení samotné (nazval bych ho prostě paper sleeve) plní úlohu, aby něco bylo. V bookletu naleznete jak všechny informace, tak texty, a není nouze i o kouzelné obrázky. Kdybych hodnotil splitko jako celek, zůstal bych na padesáti procentech. Což by bylo zavádějící, protože Damnation od Awrizis je dílo lehce nadprůměrné. Naopak The Rotten Brood se potácí pod hranicí vkusu, kýče a fádnosti. Výsledek pak vyzdvihuje už zmíněná grafika, fotky a obrázky. Důležitá jsou stejně více slova než čísla, tak si přeberte sami, zda stojí za to si Damnation & The Rotten Brood poslechnout, nebo nechat být.