Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Diabolical Masquerade - Death´s Design

Diabolical MasqueradeDeath´s Design

Sorgh6.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: V porovnání s jinými spolky se na každý pád jedná o projekt vymykající se běžnému vkusu, osoba v íránské burce si těžko vyrazí na koncert Moravanky, stejně tak se většina blackových fans bude cítit „podvedena“ náročností produkce a nedostatkem toho pure a true:-) Já si ovšem desku milerád uchovám a za mlaskavého ohlodávání žeber z kutnohorské kostnice vyslechnu.

Kdeže loňské sněhy jsou, říkám si. S nadcházejícím večerem přišla chuť na jemně podivnou krmi a při oprášení jedné z desek švédského projektu Diabolical Masquerade mé oči oslnil záblesk zašlé slávy, třpyt medailí udělované zasloužilým novátorům. Inspirativní, dechberoucí a ke špatnostem navádějící alba z dílny švéda Blakkheima patří mezi jisté klenoty blackového směru a nedá mi než se o jednom z nich zmínit. Tvůrce angažující se v řadě dalších silných projektů, vzpomeňme aspoň Katatoniu nebo Bloodbath, si zde hřeje polívčičku čistě po svém a nenechá si radit o holomků potloukajících se po norském podzemí. Oporou mu je ikona jak bič, totiž Dan Swäno, se kterým se jakoby náhodou potkává právě v obou dříve zmiňovaných kapelách. Švédsko je holt stejně jako Norsko království malé a kvalitního muzikanta abys pohledal (smích, ano). Je pravda, že se zde častěji rozplývám nad alby ne zrovna aktuálními, ale co už včil. Je-li to jednou možné, tloukl bych si máslo v hlavě, že jsem zdejší místo nevyužil a nepřipomenul dobrou desku. Tak tedy, pokladnice se otvírá, zář narůstá, varhany rozeznívají svoje rejstříky...

 

Na první poslech je jasné, že tvorba se nese ve stejném duchu jako předchozí majstršyk Nightwork. Teatrální, atmosférický blackmetal, který není zatěžko považovat za jakýsi soundtrack k pohyblivým obrázkům. Této myšlence napovídá i letmý pohled na playlist, kde se skví celkem 61 válů. Přesněji válečků, protože jen malá část z nich překračuje délku jedné minuty, zbytek jsou takový jelimánci nedomrlý a nebýt plynulého přechodu jednouho v druhý, asi by toho sami moc nesvedli. Celá deska je tak jedinou rozsáhlou kompozicí poskládanou z mnoha střípků a špónek sebraných tu na poli, tu vedle děšťového svodu kdesi ve čtvrti Kungsholmen.

 

Osobně tenhle koncept tvorby nemám příliš v oblibě a i když mě oslovují postupy nezvyklé su konzerva a uznávám mezery, kdy mohu vydechnout, přihnout si z korbelu a připravit se na další torturu. V tomto případě tedy dělám výjimku a uznávám metodu jako účinnou.

 

Při prvotní ochutnávce nastalo nadšení nad tím, že tvorba se nese stále tím sympatickým směrem, kde není po nějaké jednoduchosti ani slechu. Autor nás i nadále dokáže překvapit zbrusu novou melodií či zvukem, atmosféra od počátku drží nadvládu nad ostatními atributy a umožňuje fantazii pracovat na plný kotel. Není zatěžko vidět zámek, ojíněné sklepení a pana Frankesteina povstávat ze svého regálu by provedl poctivou genocidu mezi nic netušícími obyvately spícího městečka. Tajemno, mlžno, strašidelno, takhle to celé působí. Ovšem při opakovaném poslechu se neústupně vloudilo zklamání. Jestliže se opus Nightwork tyčí jako hrdý obelisk vstříc noční obloze, tak jeho majestátnosti se design Smrti nemůže rovnat. Nechybí kvalita, ale na prdel se posadit stačí jednou, kostrč stále pobolívá a opakovat to nehodlám. Chybí mi tam moment překvapení, něco, z čeho by si jeden nadělal do trenek.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky