Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mladí, neklidní, vášniví a určitě také troufalí, to jsou hoši DISPERSE, fantaskní malíři nálad z Polska, kteří přes svůj nevysoký věk šlapou na paty důvěrně známějším kolegům z branže. Jak jinak si vysvětlit barevnou mozaiku tónů, jež vykreslili do drážek svého druhého alba "Living Mirrors". Do zrcadlel obklopujících honosnou místnost moderní hvězdárny s výhledy do nekonečna vesmíru. Zrovna takový by mohl být vizuální doprovod hudební náplně této desky. Kapela DISPERSE má za sebou nástup k elitní jednotce firemní politiky Season Of Mist a díky němu se začátkem letošního roku zadělalo na materiál, který bych se nezdráhal označit jako velmi vyspělý a po kompoziční i skladatelské stránce maximálně hodnověrný. Stejně tak jej lze pojmenovat slovy jako kreativní, vylučující nestravitelnost a přitom vysoce produktivní, co se vrstev a proměn týká. Snad záhy pochopíte.

DISPERSE totiž aspirují na kapelu posledních týdnů a měsíců, které není lhostejný počet poloh a proměn vznikajících pod vlastní rukou. Skladatelský potenciál míří leckdy do atmosférických výšin, kde se dá objednat schůzka s náladami velikánů Pink Floyd, aby potom přitlačil na progresivní pilku, jevil se být matematicky přesným a potom, jako by se nechumelilo, povolil uzdu fantazie a odvázaných hrátek s impulsivními přerody rytmů. Poloha samotných DISPERSE je především hravá a díky mladické zručnosti, na většině místech alba doslova precizní. Postpubertální složení kapely samo sebe líčí jako fantasy music. Ano, s tím se dá určitě souhlasit, pokývat hlavou a prohlásit to ve všem tom vysněném zrcadlení za reálné. Odlesky a lomy světel inspirací s vlastní identitou dávají vzniknout vskutku moderně znějícímu výjevu, který lehce našlapuje kolem vás a neustále ohromuje právě svou nerušivou a volnou chůzí bez podpatků.

Důležitý je pocit z alba jako takového. Můžeme se bavit o ekvilibristické skromnosti, emocemi nabité muzice, rozhledu a klidných řešeních mezi stovkou překážek, ale podstatná je trvanlivost alba. Jeho jemná struktura, která není matným hadem se smirkovým povrchem hlavy, ale lesklá, hvězdami universa posetá cesta lákající k pokračování. Někdy se může zdát, že je těch ozdob až příliš, že svým svitem oslepuje, ale nakonec vítězí dojem lidského přístupu s tvůrčími výlety do dálek vesmíru a zpětných pohledů na modrou krásu matky Země. Nevidím důvodu se zastavovat a nejít dál. Nevidím výraznější slabiny v albu, jež pro mě osobně představuje jedno z největších překvapení roku, kdy byla pomlázka pokryta silnou vrstvou sněhu a na hradě trůní velký bledý Eman. Pokud by existovala možnost být nadále svědkem podobně postavené progresivní muziky, rád bych byl na dalších exkurzích osobně přítomen, neboť tyhle výlety stojí za zopakování. U polských DISPERSE jsem o tom přímo přesvědčen. O jejich klidu na duši a bouřící erupci v myslích skladatelů. A ještě něco, baví mě víc jak poslední Riverside.