Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Evocation - Illusions of Grandeur

EvocationIllusions of Grandeur

Garmfrost10.1.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Philips MCD183
VERDIKT: Písně samotné jsou opravdu kvalitní a stojí za opakovaný poslech. Ovšem ztráta originality a absolutní podoba s Amon Amarth sráží hodnotu díla nemilosrdně dolů.

Zlatokopové, kopíráci, vykrádači... To jsou označení, která provází poslední řadovku švédských veteránů EVOCATION „Illusions of Grandeur“.

 

Finové ve švédské sebrance EVOCATION začali řádit na scéně zároveň s těmi, od kterých nyní opisují a napodobují (Amon Amarth, Dismember, At the Gates, God Dethroned atd.). Dle jejich slov je onen fakt daný společnými kořeny. No dobrá, ale „Illusions of Grandeur“ je už v pořadí čtvrtá deska a teprve ona je v režii klonoidních nápadů. Že by si až teď vzpomněli na svůj původ? Nefilozofujme a vrhněme se rovnou na muziku.

 

Svižný rozjezd v podobě titulní „Illusions of Grandeur“ zabíjí majestátností a silou obrovskou. Hned si vzpomenete na začátek devadesátek, kdy se ve Švédsku rodil death metal a hlavně jeho melodičtější odnož. Píseň skvěle šlape a vynucuje si vaši pozornost. Je legrační, že mě osobně starší desky EVOCATION moc nebavily a novinková záležitost i přes nultou originalitu je mi bližší a milejší než lehce originálnější, avšak nudnější předchůdce. Druhá „Well of Despair“ pokračuje v řízném tempu a na řadu přichází až helloweenská melodika v refrénu. Zvolnění se dočkáme v „Divide and Conquer“. Pozvolný úvod, vypůjčený od jiných deathters Gorefest z dob „False“ a „Erase“, se po chvíli rozjede do středních temp a jsou to opět Amon Amarth jak vyšitý. Paradoxně svým zápalem a přitažlivostí EVOCATION převyšují originál. Jak ironické. I náměty textů nejsou viditelně příliš původní, ale nejsou vůbec špatné. Mým osobním vrcholem alba je pátá „Metus Odium“. Brouzdá do vzteklého rifovaného thrash metalu a vybuchuje v grandiózním refrénu. S hostujícím Johanem Heggem v „Into Submission“ je podoba s Amon Amarth dokonána. Skladba funguje svojí vzletností a jednoduchostí jakoby vypadla z kteréhokoliv alba Amonů posledních let, jen je poněkud záživnější.

 

Je to smutné nebo komické, že takhle stará banda se vrhne na vykrádačství svých souputníků? I přes zmiňovaný fakt jsou samotné písně skvělé a moc pěkně se poslouchají. Takže co s výsledným verdiktem? Originalita 0 %, přínos scéně 0%, ale instrumentální výkon 90 %, zajímavost písní 90 %, produkce 80 %. Klišoidní a nevkusný obal mému hodnocení nepřidá. Takhle rozpolcený jsem u hodnocení desky ještě nebyl. Pro koho je album určené? Fanoušci pamětníci desku zřejmě odvrhnou a mladší, kteří se touto deskou mohou vydat na exkurz melodickým death metalem, mají svoje šampiony. Tudíž cestou ven je bezesporu vycouvání z této slepé uličky a zkusit se inspirovat méně okatěji.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Marcus / 11.1.13 15:00odpovědět

Tak na novinku EVOCATION som sa veľmi tešil, no som z výsledku veľmi sklamaný! Hudobníci vo svojich rokoch, ktorí si už nečím prešli, niečo odskákali, majú potrebu kopírovať AA, či AT THE GATES a to úplne vo všetkom?

Honza K. / 10.1.13 9:36odpovědět

Tohle album jsem poslouchal poslední dobou, kdy nebyl vůbec čas na komplexní muziku a potřeboval jsem něco kovovýho. A musím říct, že to svůj účel splnilo. Takže líbí, i když je v každém momentě celkem zřejmé, co bude následovat. Já jim lupnu 65%, páč tuším, že sem tam si to asi ještě pustím jako kulisu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky