Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Reedice „Time ruins also beuaty“ přicházela na svět za poměrně výrazné promo kampaně a následné nemalé mediální pozornosti. Není divu. Jednak jde o jedno z nejlepších  tuzemských doom metalových alb a druhak těch vinylových reedicí není v našich krajích zase tolik. Nabízí se otázka, kolik bychom nalezli dalších zajímavých nahrávek, u nichž by případný odvážný vydavatel mohl dosadit přívlastky typu rentabilní a úspěšná, ale osobně to moc nadějně nevidím.

I edice aktuálního, ručně číslovaného dvojvinylu čítající 275 výlisků (někde, nevím proč, je uváděno 250 ks) nepatří mezi rozšafná vydání, i když dnes není problém narazit na nové gramodesky lisované po sto kusech. Doba je těžká a především přehlcená. Osekaná kvantita je naštěstí vyvážena slušnou kvalitou a až na pár zaváhání jde o velmi dobrý ediční počin.

S expedicí do nitra začněme u gatefold futrálu, protože různých zvětšenin z CD verzí s obludným písmem a odpudivou grafikou jsem viděl už dost. V tomto případě zůstala obludná pouze vydavatelská loga na zadní straně, zbytek je výborná práce, která co do rozlišení a propracovanosti předčí původní CD verzi. Uvnitř je, vedle hromady dobových fotografií, ukryta i jedna aktuálnější Fusatyho podobenka, doprovázející takové krátké prohlášení obsahující pouze jednu stylistickou chybu, a především dokladující nadhled autora nad vlastním dílem. A to se mi líbí, protože namísto siláckého metalismu tu máme Fusatyho kdesi v hospodě, s pivem, cigárem a pohledem stoika. Fajn! Inners jsou potištěné a obsahem jsou především texty psané dobovým fontem a oproti původní edici navíc dvojjazyčně (tehdy byly pouze anglicky). Bohužel při podrobnějším zkoumání zjistíte, že do anglických textů se dostala řada chyb a překlepů, a když píšu řada, myslím opravdu ŘADA. Jen v textu druhé skladby jsem jich napočítal sedm a vzhledem k tomu, že ve staré CD verzi je vše správně, chyba padá na dnešní hlavy.

Desky samotné jsou klasicky černé, velmi pěkně vylisované (bez otřepů, s dobře vyraženým středovým otvorem, bez šilhajících etiket), standardně těžké a dle matričního čísla vyrobené v Loděnicích. Potěšující je i ta skutečnost, že se vydavatel neuchýlil k prohlášením typu „180 g high quality audiophile pressing“ a podobným hovadinám, se kterými se setkávám poměrně často a které mají většinou pramálo společného se záznamem v drážce.

Tím se dostávám ke zvuku nahrávky, který podle všeho zůstal dobový (možná s minimálními úpravami vyplývajícími z charakteru vinylového nosiče). Tohle doporučuju dvakrát podtrhnout a vytesat do kamene. Nelíbí se mi remastering. Nelíbí se mi předělávání minulosti. Přemalujeme gotické obrazy jen proto, že se perspektiva začala používat až v renesančním malířství? Těžko. Nicméně varuju všechny před očekáváním křišťálových klenotů, zvuk je underground, celkem syrový a dřevní, mix nevyvážený, kytara neprůbojná, basa dunicí až příliš. Ale třeba činely jsou vykresleny velmi chutně a jejich tranzient ostrý tak, jak je přirozené, když se paličkou třískne do kusu plechu.

V závěru vás nebudu mučit obsahem, ani statistikou typu „na D stranu se dostalo demo Bigotry“. Bavíme se o reedici a předpokládám, že českému fanouškovi je „Time ruins also beauty“ dostatečně známou nahrávkou, v opačném případě se dá dohledat řada dobových i později publikovaných dobrozdání o tom, s jak dobrou deskou máte tu čest.