Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Název této polské deathmetalové kapely znamená „Spící utrpení“. Hned na začátku musím říct, že poslech jejich čerstvého alba pro mě není mučením a rozhodně mě neuspává. Ale pěkně popořádku. Tooth and Nail je čtvrté album Dormant Ordeal (dále jen DO) a první pro Willowtip Records. což je jeden z mých oblíbených labelů. Vždycky si všimnu, když z jejich stáje vyběhne nový kůň. Nesázím na každého jejich z nich, ale většinou jejich plnokrevníci stojí za to. 

Album otevírá temné ambientní mluvené intro, kde DO přiznávají svůj původ. V překladu zní název krásně bizarně „Stonožky a máry“. V dalších skladbách už se polština neobjevuje a kluci jsou věrní metalové latině, tedy angličtině. Škoda, občasné polské verše by byly příjemným osvěžením. Hned první skladba dává tušit, v jakých končinách deathmetalové říše se budeme pohybovat. Moderní neortodoxní death metal s několika kapkami blackmetalové kyseliny sírové. Na technice záleží, ale nejsou to žádní Gorguts. Kluci to hrají spíš na emoce s ničivým potenciálem zbraní hromadného ničení. Co udeří do uší jako první, jsou brilantní výkony chlapíka sedícího v kulometném hnízdě. Tím je hostující „ celebritní“ bubeník Chason Westmoreland (Hate Eternal, Faceless...), což asi nepotřebuje komentář. Když už jsem nadhodil téma sestavy - aktuální album je v podstatě one man show. Maciej Nieścioruk složil veškerou hudbu, texty a nahrál kytarové a basové party. 

Jeho pravou rukou je zpěvák Maciej Proficz, jehož death/blackový vokál se k hudbě dokonale hodí. Oceňuji různé netradiční efekty od ozvěn, přes náznaky sborů až po šepot. Takových míst na albu není mnoho, ale o to větší je pak jejich účinek na zvýraznění charakteru hudby. Občas mi svým emocionálním nábojem připomíná vokál Mikaela Stanneho z Dark Tranquility. Aby nedošlo k omylu. DO má s hudbou DT společného jen velmi málo. Pokud bych měl nicméně zmínit nějaké jméno, které je blízké hudbě na Tooth and Nail, jsou to hlavně Ulcerate, i když DO jsou méně disonantní a celkově stravitelnější než jejich novozélandští kolegové. Nejednou jsem narazil na to, že někdo přirovnával tvorbu DO k jejich slavnějším polským kolegům Decapitated. S tím moc nesouhlasím, ale třeba éra kolem Carnival is Forever (2011) má s aktuálním albem DO společné kontury. Trochu mi DO připomněli fenomenální, ale už spíše zapomenutý projekt členů Emperor: Zyklon. 

Nejvíce mi však sedí přirovnání ke zmíněným Ulcerate. Materiál na Tooth and Nail je sice agresivní a divoký, temný a brutální, ale zároveň dává posluchači spoustu prostoru k rozjímání v pomyslné klášterní cele. Metafyzická povaha alba je téměř hmatatelná. Dalo by se říci, že album je do jisté míry konceptuální. Jeho leitmotivem je boj v jeho různých aspektech. Toto poselství jde ruku v ruce s podmanivou grafikou Morgana Sorensena aka See Machine, jehož tvorba je označována jako primitive future. Osobně mi jeho grafika, která zdobí obal alba, v něčem evokuje expresionismus a především kultovní černobílý film Metropolis (1927). A myslím, že i toto album má potenciál stát se kultovním. První poslech mě sice nenadchl, ale ty další mě přesvědčily, že Tooth and Nail je skutečně ambiciózní projekt, který mi roste před očima, respektive v uších. DO sice (zatím) neobjevili nový deathmetalový kontinent, ale k hranici prozkoumaného světa se bezpochyby přiblížili. A to se nepodaří jen tak někomu.