Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Downfall Of Gaia - Ethic Of Radical Finitude

Downfall Of GaiaEthic Of Radical Finitude

Sorgh22.8.2019
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Dnes se podíváme do Německa. Za atmosférou sténajících ozvěn, vybuzeného dialogu, ale i pěkných sprostonárodních depresí.

Němečtí Downfall Of Gaia jsou na světě už jedenáct let a od svého vzniku stačili vydat kromě několika „malých“ nahrávek pět dlouhohrajících desek. S tou letošní, která nese pěkný název Ethic Of Radical Finitude, podnikám první nesmělé kroky k seznámení s kapelou, která si nezaslouží zemřít v zapomnění. Ne vždy je nutné hledat nové obzory, i povědomý horizont potěší unavené srdce. Stejné je to s muzikou a čím dál víc je to pravda. Nových a neotřelých nahrávek, které stojí za námahu, je poskrovnu. Tím spíš potěší věc povědomá, varianta na zažitou zkušenost. A takovou je právě tohle album, které vyvolává pocity dávno prožité, což ale nebrání projít si jimi znovu a nahlédnout na ně z jiného úhlu.


Situace na albu je od počátku napjatá, všechno se snaží natáhnout naše nervy do tenkých nití a v tomto duchu se album svíjí skoro celých čtyřicet minut. Zběžným pohledem v tom nevidím riziko, je to taková příjemná depka někoho jiného než vás, takové nahlédnutí k sousedům do kuchyně, ale stále je to jaksi neosobní. Což je fajn a dá se to užít s úsměvem na rtech. Vaše nálada se brzy přizpůsobí poslouchanému materiálu a splyne s ním v jedno. Tedy když nepočítám nevýrazné intro Seduced By..., které nic nenaznačuje a vyvolává jen otázky. Jinak se Ethic Of Radical Finitude okamžitě a bez skrupulí snaží dostat do centra pozornosti nervním vyjádřením. Album sází hlavně na atmosféru, s čímž je třeba počítat a zaměřit se hlavně na ni. Jako každé atmosférické album se nehodí do každého počasí a pro každý okamžik, a tak by mohlo zbytečně ztrácet cenné body jen proto, že si je člověk pustí v nesprávný čas. Jeho poloha splývá s depresivním a nervózním podzemím, ve kterém se jako rudné žilky lesknou skromné linky příjemné na poslech. Jde o sporá místa, kde vlnolamy boří syrový řev trýzně a kde se vzmáhá nadějné a poklidné přítmí, ve kterém je radost posedět. Jsou to ostrůvky klidu v jinak emocionálně bouřlivém prostředí. Velmi se to hodí v závěrečné skladbě Of Withering Violet Leaves, kdy už člověk uvítá mírnější zacházení a ani urputný černokněžník se nebude stydět za to, že melodie jsou mu vlastně hodně blízké.

 

Hudebně nejde o nějaký průlom, kapela si v rychlých pasážích a zpěvu bere hodně z blacku, dál by se tam mohly najít střípky post metalu, který nebazíruje na němém místu za mikrofonem. Víc než nějaké hudební nápady, kterých tam opravdu mnoho nenajdete, mě chytila atmosféra. I když podobné zážitky už v deníčku mám, zkrátka a dobře to není špatné. Škarohlídský zpěv může za většinu depresivních pocitů, které se z alba linou. Nervy drásající skřehot dodržuje tradice depresivního black metalu. Silný dojem je nutné přiznat i bzučícím kytarám, které taky sají mléko z oslintaného vemene černé hudby. Zvuk není čistý, je zahalen v lehké mlze špíny, která tu plní jistý úkol. Díky ní vyniknou melodické vyhrávky, které by snesly přeroubovat i do úplně jiných žánrů. V tom je skryta šířka celé nahrávky.

 

Není to originál, není to ani špatná kopie. Cestu k této nahrávce hledejte někde mezi, jděte cestou hlubokým úvozem, kde se po bocích tyčí krajní meze. Downfall Of Gaia i přes spoustu použitého materiálu dokáží oslovit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky