Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Z hlediska formálního je tohle cédo trochu recenzentský oříšek, protože ten split uvedený v názvu desky to tak trochu je, a tak trochu není. Marastic Blues je současná, aktivní a podle všeho nějak živá kapela a její podíl na tomto materiálu čítá dvanáct nových skladeb souhrnně nazvaných Otrava přeludem. Experiment Homo Sapiens je kapela bezpečně mrtvá a její příspěvek v podobě desíti skladeb Rytmus doby je muzika stará dvanáct let, která fyzicky nikdy nevyšla. Fígl je v tom, že obě kapely jsou personálně prakticky totéž a na troskách EHS po nějakém čase vyrostli právě Marastic Blues. A pokud jsem všechno pochopil správně, tak rozdíl je pouze na pozici bubeníka a taky v tom, že část Otrava přeludem by měla obsahovat o dvanáct let dospělejší kapelu. Takže jestli je tohle split, si rozhodněte každý sám. V důsledku o nic nejde.

Na vědomost se dává, že ten, kdo bude říkat, že to, co nesmí říkat, je pravda, bude veřejně prohlášenej za lháře.

Tímhle to celé začíná a možná to tak trochu naznačuje, že minimálně po obsahové stránce textů půjde o názorovou muziku, což za mě docela koresponduje s žánrovým zařazením na pomezí hardcoru a starého grindcoru (starého řekněme z doby, kdy jej definovali Napalm Death). Vůbec cesta do textů je veskrze zajímavá a doporučuju se na ní vydat, protože jednak texty (nutno dodat že české texty) mají z mého pohledu příjemnou hloubku a jednak nejsou na první dobrou vyhraněné doprava nebo doleva, což jim dodává vzácné přitažlivosti. Do určité míry pak zamrzí, že v kytarovém hluku jim není moc rozumět a že při poslechu pravděpodobně budete muset spoléhat na simultánní překlad v podobě listování bookletem. Tam naštěstí uvedené jsou.

Pokud jde o muziku, je to o trpělivosti. V úvodní skladbě je strašně moc znát, jak strašně moc to Marastic Blues chtějí namlátit, a ten chaos, který z toho vzešel, trvá chvíli rozkrýt. Právě tam lze asi nejvíc cítit kořeny ve starém grindcoru, který ale za mě poměrně rychle ustupuje do pozadí, kapela v dalších skladbách lehce zvolňuje, zjednodušuje a otevírá jinou kapitolu. Kapitolu hardcoru, na který jsem se potil někdy na přelomu milénia, protože v mém tehdejším věku mi to dávalo smysl. Hardcoru hodně abrazivního a chrastícího, který táhne kytara ostrá jako břitva, nařvaný vokál a v případě Marastic Blues i výborně dravý bubeník Denis Kudyn, kterého znáte určitě z Kandar a řady dalších, především brněnských kapel extrémnějšího ražení. Místy se velmi dobře projevuje i baskytara, která mi nevím proč, ale asi svým zvukem a způsobem hry připomíná staré desky Sick of it All. Což berte rozhodně jako kompliment. Vrcholem této části představení je pro mě jednoznačně Radio Killer a Cesta.

Ta zmínka o sikovkách výše za mě není jen takovým plácnutím do vody, protože jejich přístup a obecně scéna NYHC mi z té muziky občas zazní, místy docela dost (Silueta). Za mě mnohem víc ale ve starém materiálu, tedy v části Experiment Homo Sapiens, kde konkrétně tenhle vliv slyším hodně (V kleci). Druhá část kromě toho, že je ještě víc slyšitelným dítětem starých časů, je lenošnější co do pozice bubeníka (sorry no), což je samozřejmě dáno tím, že nový materiál je nabubnovaný razantně a veskrze výborně. Druhá část má rovněž horší zvuk, který zcela obecně je na celém cédu ostrý a nekompromisní, ale aktuální nahrávka vytvořená Otynem v Davosu zní přece jen snesitelněji a přehledněji. Tím ale neříkám snesitelně a přehledně.

Poslech jako celku za mě předem vylučuju, téměř pětapadesát minut je pro daný žánr porce větší než velká a doporučuju si nahrávku dávkovat. Její první část je dobrá. Nečekejte nápaditost nebo nové obzory, ale žánrově vymezenou, energickou a konzistentní porci potu, kterou podle mě mnohem víc oceníte při živém vystoupení než doma v křesle. Je to muzika k tanci. Druhá část je slabší, především zvukově, tam je přímo otřesná. Slabší je i co se týče srozumitelnosti hlasu a kompozic, které ve srovnání s novým materiálem vychází jako triviálnější, a kromě snahy hrát rychle a zběsile nenabízí žádnou přidanou hodnotu. Celý benefit části Rytmus doby lze proto nahlížet z pohledu historických souvislostí, které někomu mohou přijít vhod. A někomu ne. Třeba mě. Hodnocení proto berte výlučně za část Otrava přeludem, druhá půlka je za mě bonus pod čarou.